Okresní soud v Uherském Hradišti dokonce prostřednictvím své vitríny vyzývá nezvěstného, aby se přihlásil, je-li naživu. Podobně tamní soud hledá třeba stoosmiletou ženu, která je nezvěstná už sedmasedmdesát let.
"Vím, může se to zdát paradoxní, ale takový je úřední postup. My ho musíme dodržet," vysvětluje soudce Rudolf Váňa.
Dědicové chtějí muže prohlásit za mrtvého
"Pokud někdo dá návrh na prohlášení nějaké osoby za mrtvou, pak se věcí musíme zabývat. Je nutné ustanovit opatrovníka a vyzvat všechny, kteří by mohli podat
jakékoliv informace, aby se přihlásili buď opatrovníkovi, nebo soudu," přidává se soudce Martin Turek.
S návrhem na prohlášení osoby za mrtvou většinou přicházejí k soudu lidé, kteří mají oprávněné dědické nároky. Výzva soudu pak proces urychlí. Když se na ni během jednoho roku nezvěstná osoba nepřihlásí a nikdo nepodá zprávu o jejím životě, prohlásí ji soud za mrtvou.
"Platí to, i kdyby té osobě bylo třeba tři sta let, byť se to může jevit sebevíc absurdně," říká soudce Turek.
Ještě se nikdo nepřihlásil, říká soudce
Případ, že by někdo na takovou výzvu soudu skutečně zareagoval, ale sám nezažil. Nezná ho ani z praxe svých kolegů.
"Kdyby se ovšem někdo přece jen přihlásil, byť třeba ex post, po stanoveném ročním termínu, pak je samozřejmě možné jeho prohlášení za mrtvého zrušit. Ani to se mně ale ještě nestalo," zlehčuje soudce Turek situaci.
Spolupráce soudů s policií je v takových případech pouze formální. Policisté ve Zlínském kraji mají sice ve své evidenci několik dlouhodobě pohřešovaných. Nejstarší případy však mají k těm více než stoletým daleko, jsou dvanáct roků staré.
