Podobnosti přirozeně existují - oba konflikty souvisejí s rozpadem bývalé Jugoslávie, oba zneklidňují Západ proto, že mohou lehce překročit hranice, oba také vtahují do hry Srby.
V Bosně se však odehrával mezinárodní konflikt, kde se proti sobě mezi dvěma nezávislými zeměmi postavili tři domácí účastníci, buď jednotlivě, či v koalicích. A co je důležité, všichni tři hovořili stejnou řečí.
Kosovská krize je vnitřním konfliktem v provincii, která je součástí Srbska, hlavní republiky nové Jugoslávie. Zahrnuje nespokojené kosovské Albánce a Srby - dvě kultury, dva jazyky, ale na jednom území.
Do Bosny přišlo nakonec NATO se vzdušnou silou, v Daytonu byla podepsána mírová dohoda a Západ vyhlásil úspěch. Nyní znovu přichází s raketami a bombami. Dnešní politický cíl je však mnohem více zamlžený.
<%-3>Espen Barth Eide, expert na Balkán z Norského institutu pro mezinárodní záležitosti, označil představu, že vzdušná síla NATO ukončila bosenskou válku, za falešnou, protože útoky přišly až v okamžiku, kdy muslimsko-chorvatská koalice už vítězila nad Srby.<%0>
Případné vzdušné údery v kosovském konfliktu, kde většinoví Albánci bojují proti Srbům za nezávislost, by měly zřejmě srazit Miloševiče na kolena a přinutit ho jednat.
V Bosně byl Miloševič integrální součástí mírových jednání, byl partnerem při finálním urovnání, které ukončilo válku. V Kosovu je nesmiřitelným nepřítelem tvrdě vzdorujícím Západu i přes hrozby bombardování.
Etnické čistky bosenského stylu většinou znamenaly vyhánění menšiny z jejích domovů, kam pak přicházely rodiny příslušející k etnické většině. V Kosovu Srbové tvoří menšinu, ale vyhánějí většinové Albánce. Ti tvoří až devadesát procent obyvatel území. Jejich opuštěné, často nezničené a nepoškozené domy však zůstávají prázdné a nejsou zaplňovány vítězícími Srby.
Stejně jako v Bosně situace uprchlíků v Kosovu nutí Západ zasáhnout ještě dříve, než udeří zima.
Jugoslávie je nyní slabší, než byla před šesti lety, oslabena ekonomickými sankcemi a účastí na předchozích válkách. Nyní však jsou Miloševičovy síly připraveny hájit domácí území, nikoli spojence za hranicemi. To může zhoršit rozhodování.
NATO by se také střetlo s celkem slušně vyzbrojenou protileteckou obranou Jugoslávie, která je mnohem nebezpečnější, než byla výzbroj bosenských Srbů.
A pozemní síly - pokud by byly použity - se jistě setkají s jiným přijetím než v Bosně. Armáda NATO vstoupila do Bosny na základě dohody podepsané všemi stranami. Jednotky, které by případně přišly do Kosova po vzdušných úderech, by byly vítány jen Albánci. Setkaly by se však s mohutným odporem ze strany Srbů.
