Vezměme si francouzskou revoluci, která vypukla v roce 1789. Kdo tehdy předpokládal, že jeden obskurní voják z Korsiky dovede během deseti let francouzskou armádu ke břehům Nilu nebo že napoleonské války budou rozvracet Evropu až do roku 1815?
Když se zamyslíme nad arabskými revolucemi, čeká nás ještě řada překvapení. Většina arabských monarchů má zatím dostatek legitimity, peněz a moci, aby přežila vlny populární revolty, které svrhly sekulární republikánské autokraty typu Husního Mubaraka v Egyptě nebo Muammara Kaddáfího v Libyi, avšak revoluční proces zatím trvá pouhé dva roky.
Rychlejší a levnější
Pod povrchem arabských politických revolucí leží hlubší a delší proces radikální změny, jíž se někdy říká informační revoluce. Zatím neumíme plně pochopit její důsledky, ale tato revoluce zásadně proměňuje podstatu moci v jednadvacátém století, kdy všechny státy existují v prostředí, které ani ty nejmocnější instituce nedokážou kontrolovat tak jako v minulosti.
Vlády se toku informací a kontroly nad nimi obávaly odjakživa a naše éra rozhodně není první, kterou silně ovlivňují dramatické změny na poli informačních technologií. Gutenbergův tiskařský lis byl důležitý pro vznik protestantské reformace a následné války v Evropě. Dnes však má přístup k moci pramenící z informací mnohem větší část populace, a to jak uvnitř států, tak i mezi nimi.
Současná globální revoluce je založená na rychlých technologických pokrocích, které dramaticky snížily náklady na vytváření, vyhledávání a přenos informací. Výpočetní výkon se už třicet let zhruba každých osmnáct měsíců zdvojnásobuje a náklady na něj dosahovaly na začátku jednadvacátého století jedné tisíciny hodnoty z počátku sedmdesátých let. Kdyby cena automobilů klesala stejně rychle jako cena polovodičů, stálo by dnes auto pět dolarů.
Optický kabel
Ještě v osmdesátých letech dokázalo telefonní spojení po měděných drátech přenést jen jednu stránku informací za vteřinu; tenký pramínek dnešního optického vlákna dokáže za vteřinu přenést 90 000 knih. V roce 1980 zaplňoval gigabyte datového prostoru celou místnost; dnes se vám 200 gigabytů vejde do kapsy u košile.
Ještě důležitější je enormní pokles nákladů na přenos informací, který odbourává vstupní bariéry. V době, kdy se cena výpočetního výkonu snížila a počítače se zmenšily na velikost smartphonů a jiných přenosných zařízení, jsou decentralizační efekty tohoto stavu dramatické. Moc spojená s informacemi se dnes distribuuje mnohem šířeji než před několika desítkami let.
Režimy se učí, nemyslete si
V důsledku toho už světová politika není výlučným hájemstvím vlád. Jednotlivci a soukromé organizace – jako například WikiLeaks, nadnárodní korporace, NGO, teroristé nebo spontánní sociální hnutí – dostali takovou moc, že hrají přímou roli. Díky možnostem šíření informací dnes neformální sítě podkopávají monopol tradiční byrokracie a vlády mají menší možnost kontroly nad svou agendou. Političtí lídři mají při reakci na události méně stupňů volnosti a musí komunikovat nejen s ostatními vládami, ale i s občanskou společností.
(ilustrační snímek)
Bylo by však chybou brát si příliš velká ponaučení z toho, co nám arabské revoluce prozradily o informacích, technologiích a moci. Informace by sice v principu mohly umenšit moc velkých států a zvýšit moc států malých a nestátních aktérů, avšak politika a moc jsou složitější, než takový technologický determinismus předpokládá.
V polovině dvacátého století se lidé obávali, že počítače a nové komunikační prostředky vytvoří takový typ centrální vládní kontroly nad občany, jaký George Orwell ztvárnil ve své knize 1984. A autoritářské vlády v Číně, Saúdské Arábii i jinde skutečně využily nových technologií k tomu, aby se pokusily kontrolovat informace. Z pohledu kybernetických utopistů je paradoxní, že tajné policii někdy usnadňují práci elektronické stopy, které zanechávají sociální sítě typu Twitter a Facebook.
Íránská vláda se sice nechala v roce 2009 zaskočit Twitterem, ale o rok později se jí už podařilo potlačit „zelené“ hnutí v zemi. A přestože „velká čínská internetová zeď“ zdaleka není dokonalá, vláda s ní zatím dokáže účinně zacházet, ačkoliv internet v Číně vzkvétá.
Na velikosti stále záleží
Jinými slovy platí, že některé aspekty informační revoluce pomáhají malým, zatímco z jiných mají prospěch velcí a mocní. Na velikosti stále záleží. A přestože vytvářet informace a využívat internet mohou hacker i vláda, z mnoha důvodů je důležité, že velké vlády dokážou mobilizovat desetitisíce speciálně vyškolených lidí a mají přístup k obrovskému výpočetnímu výkonu, díky němuž mohou prolamovat kódy nebo pronikat do jiných organizací.
Twitter izraelských branných sil (IDF)
Podobně platí, že zatímco šíření již existujících informací je dnes levné, sběr a produkce nových informací často vyžadují velké investice a v mnoha konkurenčních prostředích mají nové informace největší význam. Dobrým příkladem je sběr zpravodajských informací, přičemž se zdá, že důmyslný červ Stuxnet, který vyřadil z chodu íránské jaderné odstředivky, byl zřejmě dílem vlády.
Vlády a velké státy mají i nadále víc prostředků než informacemi vybavení soukromí aktéři, avšak jeviště, na kterém vystupují, je zalidněnější. Jak se bude vzniklé drama vyvíjet dál? Kdo zvítězí a kdo prohraje?
Odpověď na tyto otázky nepotrvá jedno roční období, nýbrž celá desetiletí. A události v Egyptě i jinde ukázaly, že teprve začínáme chápat dopady informační revoluce na moc v tomto století.
Joseph S. Nye, Jr
Joseph S. Nye je profesorem Kennedyho školy státní správy při Harvardově univerzitě a autorem mj. knihy The Future of Power (Budoucnost síly).
Copyright: Project Syndicate, 2013. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Mezititulky jsou redakční.
