Kdybychom měřili výšku, navrhla bych svého kamaráda Dereka, který má v ponožkách skoro dva metry dvacet. Kdyby šlo o hmotnost, pak by měl skvělou šanci světový šampion v sumó, třistapadesátičtyřkilový Emmanuel Yarbrough.
Že je Derek Ir a Emmanuel americký černoch? Žádný problém! Keltové přece historicky měli s Čechy mnoho společného a Emmanuel by při svých rozměrech měl tak velkou naději na vítězství, že by stálo za to přimhouřit očko.
Ostatně ve sportu je to běžné: reprezentovat nás může kdokoli, na národnosti nezáleží. Zrovna nedávno jsem sledovala svůj první boxerský zápas, a protože jsem se vůbec nevyznala v pravidlech, ptala jsem se známého, který z boxerů je který.
"Ten Rom," zněla odpověď, "je Slovák a ten Armén je Čech." Rom se na Slovensku jistě pravoplatným Slovákem necítí a Arménovi Češi určitě dali znát, že není odsud, ale v reprezentaci na tom nezáleží.
A že se mezi kandidáty ocitl i Jára Cimrman? Proč by nemohl? V reálu však nikdy neexistoval, ale svatý Kryštof podle všeho taky ne, a přece skoro v každém kostele najdeme jeho sochu.
Srovnání pokulhává
Parametry, dle kterých největšího vybíráme, bohužel nejsou jednoznačně definované a je určitě těžké srovnávat, v čem byl větší Jan Hus než, co já vím, Karel IV. Také božský Karel je ostatně na seznamu a lidé nezapomněli ani na Karla Kryla.
Je překvapující, kolik kandidátů dosud žije, zejména ve světle faktu, že za největšího bude nepochybně bezpečnější zvolit osobnost, která je již řadu let pod drnem. U té nehrozí, že zničehonic začne dělat psí kusy.
Vítězem tedy nejspíš bude jedinec s nejdynamičtějším posmrtným mediálním charizmatem. Škoda, že se to už nikdy nedoví – a nejspíš nebude vědět, ani co je to televize.
