Sonda během svého pětiměsíčního výzkumu Marsu odhalila v jeho půdě perchlorové soli, které udržují kapaliny v tekutém skupenství i při teplotách hluboko pod nulou.
Odborníci z toho podle serveru New Scientist vyvozují, že tekutá voda by se mohla vyskytovat i pod povrchem čtvrté planety sluneční soustavy. Zároveň ale upozorňují, že by musela být příliš slaná na to, aby v ní existoval život, jaký známe.
Podle Niltona Renna z Michiganské univerzity, který se na výzkumu podílel spolu s dalšími 21 vědci z projektu Phoenix, mohly tyto kapky vzniknout absorbováním vodních par z atmosféry. Další variantou je, že pocházely z ledu, který roztál při přistávání sondy.
Už dříve zveřejněné snímky totiž ukázaly, že robot při dosednutí odkryl pod prašným povrchem planety bílé vrstvy ledu. Laboratorní experimenty provedené na Zemi potvrdily, že Phoenix při tom mohl svými tryskami roztavit až milimetrovou vrstvu ledu, který poté skončil na noze zařízení. Renno nicméně nevylučuje, že kapky mohly pocházet i z vody, která byla už tekutá.
To, že útvary zachycené na noze sondy jsou tekuté, dosvědčuje prý i fakt, že v průběhu času jedna z kapek rostla. Ukazují to zveřejněné snímky. Podle autorů výzkumu kapka vstřebala tekutinu sousední kapky.
Příliš slaná, než aby v ní byl život
Kaňony a kanály na Marsu v podobě řek naznačují, že po jeho povrchu kdysi tekla voda. Nyní se však jeví suchý, i když proměny některých jeho kráterů zaznamenané v posledních letech podle některých odborníků dokazují přítomnost tekuté vody pod povrchem, odkud občas pronikne i na povrch.
Místo, kde 25. května 2008 Phoenix přistál, ale bylo příliš chladné na to, aby se tam udržela voda v kapalné podobě. Během jeho pětiměsíčního fungování teplota nikdy nestoupla nad minus dvacet stupňů Celsia. Umožňoval by to podle odborníků pouze výskyt velmi slané vody, která odolává i vysokým mrazům. Tuto vlastnost by jí dávaly například objevené perchlorové soli. Podle Renna by dovolovaly vodě udržet si tekuté skupenství až v minus sedmdesáti stupních Celsia.
Pokud by byly tyto soli rozšířené na Marsu ve vysokých koncentracích, umožňovaly by výskyt vody pod povrchem planety. "Podle mých výpočtů mohou být tekuté solné roztoky kdekoli hned pod povrchem Marsu," řekl serveru Renno.
Existence života v nich by ale byla velmi obtížná. "Pokud byste dali jakoukoli živou formu, kterou si umíte představit ze Země, do takto slaného roztoku, vysálo by to vodu z jeho buněk," upozornil vedoucí projektu Phoenix Peter Smith z Arizonské univerzity v Tusconu.
