Trenéři českých softbalistek to mají dobře rozdělené. Milan Pojer pouští hrůzu. Na své svěřenkyně během zápasu křičí, občas padnou i nějaké ty nadávky. Jeho kolega Vladimír Süss vypadá na první pohled jako hráč pokeru. Nervozitu dusí uvnitř, rozdává úsměvy. "Jsme jako policajti - hodnej a zlej," směje se Süss.
Po každém zápase na mistrovství Evropy softbalistek si vzali hráčky doprostřed hřiště na válečnou poradu. Rozebírali s nimi chyby, hodnotili. Co jim řekli po nešťastném finále s Italkami, v němž domácím k titulu chybělo šest autů? "Že jsme na ně hrdý. Holky slyšely jenom chválu," prozrazuje kouč a dodává: "Od obou."
Hráčky se nedočkaly ani drobné výčitky? Vždyť bylo ke zlatu tak blízko?
No právě. Hrály skvěle a ta porážka byla krutá. Stejně jako my byly smutné jenom chvíli. Pochopily, že dosáhly největšího úspěchu v kariéře.
Většina hráček už ale byla u stříbra na loňském šampionátu.
To je pravda. Před dvěma lety jsme také byli ve finále, ale tehdy jsme prohráli jasně 1:6. Teď se Italky klepaly o výsledek.
Jak se to projevovalo?
Postavily na nás svoji nejlepší nadhazovačku, proti Holandsku si dovolily nanominovat náhradnici. Pořád nám skládaly komplimenty... Předtím si myslely jaké nejsou hvězdy, teď jsme úplně vyrovnaní. Zápas ve skupině jsme dotáhli do prodloužení. Ve finále dokonce ještě v šesté směně vedli.
V něčem ale byly Italky asi přece jen lepší. Jinak by je vaše hráčky porazily.
Řekl bych, že to bylo hodně o štěstí. Ale musím přiznat, že byly lepší na pálce. Našim hráčkám chybí agresivita. Zatímco Italka na pálku přijde s tím, že odpálí, české hráčky mají takový zlozvyk: čekají na svůj nadhoz, moc si vybírají, až přeberou. Prostě se nedokážou včas rozhodnout, jestli budou pálit.
Ve srovnání s Němkami jsou české softbalistky křehké bytosti. Nechybějí jim na pálce i svaly?
Neřekl bych. Jdeme podle mě správnou cestou - sázíme na rychlé a šikovné atletické typy, podobně jako Italky nebo Japonky. Němky jsou zase typy jako Američanky nebo Australanky.
V čem je tedy problém?
Pálka je hodně o zkušenostech a sebevědomí. Docela jsme na tom zapracovali. Pomohl nám turnaj v Kanadě, kde se holky utkaly se světovou špičkou. Během mistrovství Evropy jejich výkon také rostl, hlavně díky psychologické podpoře trenéra Kevina Hendersona.
Novozélandský kouč přece trénuje nadhazovačky.
To ano, ale u týmu působil také jako psycholog. Dokázal holkám zvednout sebevědomí a dostat do nich takovou tu hrdost, že reprezentují.
Hráčkám možná vadilo domácí prostředí. Kvůli tlaku mohly být nervóznější.
Některé hráčky se opravdu bály, že se znemožní, ale postupně se to odbourávalo. Chtěly se předvést a diváci jim pomohli. Velké návštěvě jsme vděční i za to, že se nakonec přece jen hrál náš zápas s Holandskem. Technická komise v čele s Holanďanem si kvůli divákům nedovolila duel zrušit.
Jak jste zákulisní snahu Holanďanek prožíval? Kdyby se nehrálo, skončily by automaticky druhé, protože vás porazily v základní části.
Byl jsem přesvědčen, že se hrát nebude. Holanďanky chodily po promáčeném hřišti a pořád se jim něco nelíbilo. Jejich snahu jsem ale chápal.
Opravdu?
Pak nás ale naštvalo, když demonstrativně odjely na hotel. Vrátily se pozdě, neměly mít nárok na rozcvičení, ale to si stejně vymohly. Zdravě nás nabudily, jim naopak nepomohlo, že už se viděly se stříbrem.
Nakonec druhé místo vybojovaly vaše hráčky. Vyberte z týmu nějakou hvězdu.
Vyzdvihnout jednu hráčku nemůžu, nebylo by to fér. Holky hrály jako tým. Svědčí o tom, že ani jedna nebyla vybraná do all stars. Skvělá byla celá lavička včetně náhradnic, které povzbuzovaly.
Kdy český tým mistrovství Evropy vyhraje?
Nejdřív za dva roky (Smích.) Velký výsledek ale můžeme udělat už při mistrovství světa. Italky byly zatím páté. To je velká výzva. Máme cíl postoupit mezi osmičku.
 |
 Při finálovém utkání mistrovství Evropy v softbale, které se konalo v Krči, se domácí softbalistky Italkám vyrovnávaly. (7. srpna 2001) |
 Finále mistrovství Evropy v softbale: Italky byly lepší na pálce, získaly zlatou. Češky získaly stříbro. (7. srpna 2001) |
 |
 |
