Potřební lidé mají dostávat příspěvky ve formě poukázek, stravenek, za které si nebudou moci koupit truňk a kuřivo. Správně! Mělo to být už dávno, zvolá ten, kdo si musí na drobné neřesti vydělat prací.
Je to znevažování lidské důstojnosti, namítne ten, kdo ne vlastní vinou upadl do nouze. Bude mít částečně pravdu, ale ne celou.
Příspěvky jsou čirý dar, neexistuje na ně žádné právo. Ten, kdo dar dává, má právo rozhodnout o jeho formě. A obdarovaný nemá koukat koni na zuby. Aby však bylo Nečasovo tažení proti sociálním narkomanům důvěryhodné, musí vedle biče nabídnout i nějaký cukr.
Vláda by měla co nejrychleji předložit reformy směřující k debyrokratizaci, k otevření pracovního trhu. Musí motivovat zaměstnavatele, aby v době nevídaného boomu neškudlili na každém pracovníkovi. Je to jako zdravotní prevence.
Člověk podstupuje menší zdravotní riziko, když si za své koupí pivo a cigaretu, než když upadne do silné závislosti na sociální droze.
