Pro řadu dělníků ze zemí bývalého Sovětského svazu byly loňské olympijské hry v Soči skvělou pracovní příležitostí. Využít jí chtěl i dvaadvacetiletý Mihai Cernisov z Moldavska. Jeho žena Mariana byla tehdy v šestém měsíci těhotenství a pár si chtěl pořídit nový dům, v Moldavsku se ale dobře placená práce shání jen velmi obtížně.
Za práci v Soči měl dělník dostávat plat tisíc eur za měsíc, což je pětinásobek průměrné moldavské mzdy. Cernisov neváhal a spolu s bratrancem Iurou se vydal do 1 200 kilometrů vzdáleného Soči. Oba začali pracovat na výstavbě olympijského stadionu Fišt, kde pokládali kabely.
Pracovní povolení sice neměli, zprostředkovatelé práce se ale dušovali, že jej brzy dostanou. „Neměli jsme povolení, takže jsme se do práce vždycky nedostali,“ řekl Iura rumunskému serveru theblacksea.eu. Aby pronikli na stadion, museli vždy počkat, až se ostraha vzdálí. Dělníci sice nosili rukavice, ale bezpečnostním školením neprošli. „Řekli nám, ať jsme opatrní. To bylo vše,“ říká Iura.
Pracoval na okruhu Formule 1, tvrdí úřady
Dělníkům se opakovaně dostávalo ujištění, že elektřina v drátech zatím nejde, podle všeho to ale nebyla pravda. Jedenáctého září 2013 Cernisovova skupina opět natahovala kabely přes dlouhé kovové ploty. „Uslyšel jsem křik,“ vypráví Iura. Viděl jsem, jak se ostnatý drát nad mou hlavou kroutí. Napřed mi nedocházelo, co se stalo.“
Drát, který zřejmě byl pod napětím, se dostal na kovový plot, aniž by si ho někdo všiml. Mihai Cernisov se jej hlavou dotkl, proud ho zasáhl a jeho tělo odmrštil několik metrů. I když se ho kolegové snažili zachránit, okamžitě zemřel.
Ruské úřady se jeho smrt sice nesnažily přímo utajit, podle úmrtního listu, který vystavily, však Cernisov zemřel na stavbě okruhu Formule 1 a byl nezaměstnaný. Sestře Aně, která jej přijela do Soči identifikovat, neznámý muž dal obálku s 300 tisíci rubly. „Jen pozdravil a vyjádřil soustrast. Pak mi dal hotovost,“ říká Ana.
Státní firmy, které se na stavbě stadionu Fišt podílely, popírají, že by o smrti Cernisova cokoli věděly. Jeho manželce Marianě přesto slíbily další kompenzace, podle Cernisovové však dostala jen jednu.
Oficiální čísla neodpovídají
Skutečný počet lidí, kteří při přípravách olympiády v Soči zemřeli, je neznámý. Čísla uváděná ruskými úřady a informace z vlastí dělníků však nesedí. Podle moldavského ministerstva vnitra v Soči od roku 2009 zemřelo 33 Moldavanů, z toho devatenáct v letech 2012 a 2013. Podle ruského inspekčního úřadu však v letech 2012 až 2013 zemřelo celkem 26 dělníků.
Vzhledem k tomu, že Moldavanů je na stavbě menšina a jejich počet dalece převyšují lidé ze Střední Asie, je nepravděpodobné, že by tři čtvrtiny smrtelných úrazů v Soči postihly právě Moldavany, shrnuje server.
Skutečný počet lidí, kteří na stavbě v Soči zahynuli, je mnohem vyšší, tvrdí ředitel moskevského vzdělávacího centra pro migranty Mahsúd Abdudžabbarov. Při přípravách olympijských her podle něj totiž zahynulo nejméně 120 Uzbeků.
„Úmrtí dělníků měla různé příčiny, většinou je ale vina na straně zaměstnavatele. Nebezpečnou práci dělali lidé bez patřičné průpravy a patřičného dohledu,“ dodává s tím, že lidé často umírali i kvůli tomu, že často museli pracovat bez přestávek, a nemohli se proto zcela soustředit.
Zaměstnavatelé dělníkům neplatili, zabavili jim i pasy
Ačkoli je vzhledem k politické situaci v Uzbekistánu velmi obtížné zjisti, kolik Uzbeků v Rusku skutečně zahynulo, porušování základních práv dělníků potvrzuje i Human Rights Watch (HRW). Dělníci podle ní v některých případech pracovali nejen bez patřičného odpočinku, ale také bez mzdy. Zaměstnavatelé jim navíc zabavili víza a pasy, aby nemohli odejít.
„Pracoval jsem tam tři měsíce, ale nedostal jsem nic,“ citovala HRW ve své zprávě muže, který si říká Omurbek. „Nedostal jsem nic než sliby a zase sliby.“
Dobře se v současnosti nevede ani Abdudžabbarovi. Poté, co zveřejnil svá zjištění o úmrtích Uzbeků v Rusku, ho země vyhostila. Když přijel do rodného Uzbekistánu, tamní tajná policie zatkla a na dva měsíce uvěznila. Nyní je v exilu a nemůže ani navštívit svou rodinu.
