Mámě Janě a tátovi Josefovi neřekl podstatné: co jim politici dají, o to jejich rodinu nebo jejich příjemné sousedy musí obrat. O díl peněz, o díl svobody. A politici ČSSD chtějí dávat opravdu plnými hrstmi.
Synovi Pavlovi a dceři Evě zase zatajili, jak vysoké dluhy jim zanechá případná další vláda ČSSD (pokud ovšem nezvýší daně úspěšnému bratranci Tomášovi). Už dnes má každý z obou mladičkých sourozenců na pomyslném kontě nejméně minus pětatřicet tisíc nadělaných státem.
Eva a Pavel by měli proto vědět, že sociální demokraté chtějí zvyšovat dluhy státu ještě dalších pět let, až do roku 2007. Jejich velkorysost je drahá.
A co dalšího by měli vědět členové normální rodinky? Otec Josef má patnáct let do důchodu. Slibují mu slušnou penzi, podle podobných (špatných) pravidel jako dosud. Seniorům však za vlády ČSSD penzijní renta v poměru ke mzdám poklesla.
Syn Pavel nemá práci. Slibují mu dvě stě tisíc nových míst. Tolik lidí však za vlády ČSSD o práci přišlo. Trh práce se tak sešněroval a živnostenské podmínky tak zbyrokratizovaly, že nová místa přináší prakticky jen hýčkaný zahraniční velkokapitál.
Syn tety Kláry studuje gymnázium a teta se moc bojí školného. ČSSD školné rozhodně nechce. Teta by se měla víc bát dopisu, v němž děkan oznámí, že pro nedostatek místa a peněz nebyl chytrý synek na vysokou přijat. ČSSD přes krásné řeči vzdělávání zrovna neprospěla, vydala na ně z bohatství země méně procent než předchozí vlády.
Prababička Růžena žije v domě s pečovatelskou službou. Má štěstí. Tisíce jejích vrstevníků si o podobných službách mohou nechat jen zdát. Státní solidaritou ČSSD plýtvá i na sociální dávky pro slušně zajištěné lidi s autem a chatou, na podporu mohovitých rodičů, na bezplatné paraleny v ceně jednoho nanuka.
Sestřenice Veronika je studentka, má život před sebou. Má také hodně snů. Určitě však nejsou o životě v zemi, kde se i člověk pracující na plný úvazek stává poníženým příjemcem sociálních dávek. To není moderní a šik ani v Evropské unii, jejíž dveře ČSSD Veronice otevírá.
Jste-li zkrátka normální inteligentní člověk, jak říká ČSSD, pak víte, že z přerozdělování bohatství nevzniká. Co se vydá, musí se komusi i sebrat. Dneska cizímu člověku, zítra třeba "naší" Janě, Josefovi, Evě, Pavlovi, Veronice...
