Pro ministra financí je v této chvíli důležité pustit se do křížku s bankami a jejich poplatky.
Jsou témata a témata, ale bankám přece rozumí každý. Každý má účet, každý platí a každý si rád zanadává na drahotu.
Lepší téma si politik, zejména před blížícími se volbami, nemůže přát. Sobotka to pochopil a včas je urval pro sebe. Ví, že nemůže minout, je to trefa do nálady většiny voličů.
Sobotkův návrh obsahuje zajímavé a racionální návrhy, ale šestnáct opatření k tužší regulaci bank zavání jako celek až příliš populismem.
Proč by například banky měly provádět placení daní, cel a dalších plateb státním úřadům zdarma? Dělá to snad zdarma Česká pošta, která je navíc státním podnikem? Samozřejmě, že ne. Stejně problematické jsou návrhy na unifikaci jmen jednotlivých služeb či modelové propočty dopadů zdražení cen na každého klienta.
Postavení klienta bank není skutečně ideální, odchod ke konkurenci je komplikovaný, systém poplatků nepřehledný a často duplicitní. Za jednu službu klient platí několik poplatků a nad výpisem mu často nezbývá než se divit, co vše mu banka strhává.
Sobotkovi musí být jasné, že nemůže prosadit vše, co si namaloval a že snaha bank vydělávat je jako u každé jiné firmy naprosto racionální a oprávněný cíl. Ale už teď dosáhl toho, že banky jej vyzývají k jednání a samy navrhují ochotu "zlepšit komfort klientů".
Mimo jiné tím přiznávají, že mají v tomto ohledu rezervy a je co zlepšovat. Sobotka se tedy pustil do ochrany slabších proti silným firmám. Uvidíme, zda a kdy přijde s obdobnými návrhy, které budou řešit postavení klientů například vůči energetickým či vodárenským firmám, nebo zda budou finanční úřady každému posílat dopad daňových změn na jeho peněženku.
