Sním či bdím?

  • 23
Tato zpráva se nedávno objevila v českém tisku a chvíli jsme přemýšlel, zda sním či bdím. "Nový prozatímní správce Iráku Paul Bremer je rozhodnut prodat velkou část státních podniků kontrolovaných někdejším režimem Saddáma Husajna do rukou soukromých investorů."

 

Pro rekapitulaci si připoměňme, že Spojené státy přepadly cizí a nezávislý stát pod záminkou ochrany před zbraněmi hromadného ničení. Dnes tento stát okupují, zatýkají místní obyvatele, provádějí čistky a domovní prohlídky, za které by se nemuselo stydět ani fašistické Gestapo, ukradly iráckou ropu kterou prodávají se ziskem do vlastní kapsy a teď dokonce cizí podniky,
které nevlastní a nikdy nevlastnili jednoduše PRODAJÍ soukromým investorům!!!! Neříká se tomu okupace a krádež?
A také pokrytectví? Místo aby Bush složil svou prezidentskou funkci a zmizel do propadliště dějin (žádné nařčení Íráku se  nepotvrdilo, zbraně se nenašly, Husanj se údajně nenašel), chová se i nadále jako diktátor. Nebojím se jej nazvat křížencem  Stalina, Hitlera a samotného Husajna. Podle jakého práva američané okupují cizí zemi? Podle jakého práva v ní vykonávají domovní prohlídky, které by v samotných státech těžko mohly provádět? Dle
jakého práva si přisvojili cizí ropu a teď dokonce cizí firmy a cizí majetek? Jen právem silnějšího! "Američané jsou horší než Rusové", prohlásil v jednom nedávném rozhovoru Jožo Ráž, frontmen skupiny Elán. Nedá se s ním nic než souhlasit. Srovnejme si situaci s okupací naší země v roce 1968. Přestože šlo o okupaci, chovali se ruští vojáci ve srovnání s američany skutečně velmi kulantně. Padli výstřeli, demonstrovalo se, ale Praha neskončila v troskách jako Bagdád. Po domech nechodili vojáci se samopaly v rukou, kteří prohledávali byt od bytu a zatýkali podle toho, jak se jim chtělo. Rusové neprodávali třeba Vítkovické železárny do Rumunska. A že klidně mohli.
Nemohu se delší dobu zbavit dojmu, že celý vpád do Íráku byl dlouhodobě naplánovaný akt agrese. Způsob, jak se pokusit  ovládnout svět. Američané totiž momentálně ovládají většinu světových ropných nalezišť. O tom jak je výhodné ropná naleziště  ovládat se za ropné krize sami dobře přesvědčili. A v této souvislosti se mi do hlavy vkrádají další otázky. Je Husajn opravdu nezvěstný? Není již dávno američany odklizen do ústraní? Pokud by byl dopaden, existoval by i a americké veřejnosti  tlak na ukončení mise do Íráku. Pokud ale není dopaden a "hrozí" stále ještě pro američany "nebezpečí", mnohem lépe mohou  odůvodnit svoji přítomnost v zálivu. Mnohem lépe mohou odůvodnit i peníze plynoucí do opatření proti terorismu, peníze plynoucí do rozpočtu armády a tajných služeb potažmo do kapes zbrojovek a
vojenských výzkumných laboratoří.
Co bude dále? Zcela jistě se objeví nový nepřátelé USA. K jejich současným nepřátelům se připojí i bývalí odpůrci Husajna. Krom otevřených nepřátel se objeví i ti skrytí, kteří se budou tvářit neutrálně, nebo naoko spojenecky. Kdo ví, zda obsazení Íráku nebylo tím nejdokonalejším impulsem pro sjednocování Evropy. Během posledního roku všechna jednání i spory v Eu začaly nabývat na intenzitě, což je neklamným znakem snahy o urychlení sjednocení. Jen silná Evropa se může postavit USA zejména ekonomicky. I postoj k Rusku se významně změnil. Dnes si všichni evropští politici kladou za čest se setkat s prezidentem Putinem. Nejen proto, že Rusko má dnes nerostné bohatství. Ale je stále ještě velmocí. Pro zbytek Evropy je zejména evropskou velmocí a slovíčko evropskou má na sobě velký důraz.
Závěrem nelze než napsat "Fuj". Fuj zlodějům ze Spojených států. Demokracie pláče, právo bylo zavřeno do truhly na petlici a spravedlnost není jen slepá, ale i hluchá a tupá. Přijde mi, že opěvovaná paní Spravedlnost dostala Alzhaimerovu nemoc. A dějiny? Ty se opět opakují. Vládne ten, kdo má zbraně a je silnější.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Nejlepší videa na Revue