Tak charakterizovaly dobové noviny z první republiky osminásobného sňatkového podvodníka Ladislava Míčku, zástupce tehdy hojné zločinecké profese. Dnes by se však kriminálník takovéhle specializace hledal těžko: sňatkoví podvodníci - podobně jako jiné dříve obvyklé zločinecké kasty - jsou na vymření.
"Nepamatuji si, že bychom tady v posledních letech měli takového podvodníka," říká mluvčí pražských policistů Eva Brožová. Miloslav Jedlička, jenž vyučuje kriminalistiku na brněnské policejní škole a který vlastní rozsáhlou databázi případů, její slova poopravuje.
"Občas se i v současnosti nějaký podvodníček objeví, ale už to není tak frekventované řemeslo." Vzpomíná na případ z loňského října, kdy detektivové v Lázních Kynžvart na Chebsku zatkli čtyřiatřicetiletého muže.
O patnáct let starší opuštěnou ženu obral o necelých osmdesát tisíc korun a z bytu jí odnesl oblečení a elektroniku za dalších deset tisíc korun. To vše z ní vylákal pod příslibem manželství, komentovali případ kriminalisté.
O něco méně kuriózní jsou podle policejních archivů případy, v nichž v hlavní roli excelují kasaři. Třebaže je bezhotovostní platby a elektronické bezpečnostní systémy takřka "vyhubily", i v současnosti občas policie najde rozpáranou "káču", jak se pokladnám v hantýrce říká.
"Největší rozkvět kasařského řemesla zaznamenala celá střední Evropa mezi dvěma světovými válkami. Tehdy byli kasaři považováni za šlechtu mezi zločinci. Uznávali je pro jejich zlaté ručičky, odvahu i důvtip," líčí policejní historik Jedlička.
Jejich zlatá éra skončila v polovině sedmdesátých let. Až v posledních letech se zdá, že podsvětí zažívá zmrtvýchvstání českých kasařů. "Už to ale není co dřív. Trezory otevírají velmi surově, občas je odvezou celé a až později se někde najde rozpáraná kasa," vypráví Jedlička.
Dříve, když zloděj do trezoru navrtal díru, takzvaným natrhávačem otevřel pokladnu obdobně jako plechovku sardinek. Soudobí kasaři se k penězům dobývají sbíječkou, autogenem nebo rozbrušovačkou.
Ty tam jsou časy nekorunovaného krále kasařů Jana Fialy alias hraběte Mario von Haugwitze, který v devíti středoevropských státech vyloupil čtyři stovky pokladen.
"Nástroje si navrhoval sám. Překonání pokladny bylo pro něho otázkou kasařské cti a nesnáze při jejím zdolávání ho vyprovokovaly až k nepříčetnosti. Myslel si, že kdyby ho při této namáhavé práci viděl soudce, nemohl by ho ani poslat do vězení," popisuje legendárního kasaře Jedlička.
Naposledy dopadlo policejní komando šestici specialistů na trezory před několika týdny na Hradecku. Z vyloupených pokladen městských úřadů, nemocnic, zemědělských družstev a různých firem si odnesli částku sedm a půl milionu korun.
Před rokem '89 bylo možné v centru Prahy potkat veksláky na každém rohu. Nabízeli výhodnou směnu těžko dostupných valut. Ale hlavně podváděli. Zájemce za své peníze mnohdy dostal jen bezcennou ruličku papírů zabalených v jedné bankovce.
"Na tento starý trik naletí cizinci i našinci ještě dnes," řekl nedávno šéf policie v Praze 1 Jiří Sellner. Jak však jeho kolegové upřesňují, počty předlistopadových veksláků se s dnešními, kteří se specializují na euro, rovnat nedají.
Zánik dalších zločineckých kategorií přinesly během let novely trestního zákona. Do roku 1989 bylo například možné trestně stíhat homosexualitu, příživnictví, prostituci...
Zmizelo i padělání mincí. Anebo takzvané andělíčkářství. "Šlo o nelegální přerušení těhotenství. Dopouštěly se ho především porodní báby. Mnohdy to ovšem byli i nedostudovaní medici," vysvětluje učitel kriminalistiky Miloslav Jedlička.
