Shodnout se však musí. Odchod od stolu znamená pro obě strany skok oknem. Když Koalice pohřbí i vizi této vlády, potvrdí navždy pověst zrádného partnera. Navíc by v opozici zůstala patrně nadlouho sama.
Mosty k ODS jsou spáleny. ČSSD by chtě nechtě musela opřít menšinovou vládu o komunisty nebo o nový konkordát s Václavem Klausem. Představa o menšinové vládě, která by získávala podporu případ od případu, je iluzorní.
Proč by ji měla podporovat ODS s opačným programem? Proč by ji měli podporovat zhrzení lidovci a unionisté? Jednání o vládě připomínají Evropskou unii, kam nás chtějí jejich účastníci dovést.
Protože není kam odejít, sedí se tak dlouho, než se podaří dosáhnout kompromisu. Ten nesmí dát jednomu zjevnou výhodu a druhého moc zkrušit. Zdá se, že tuto aritmetiku vedení sociálních demokratů přes občasné siláctví chápe a nechce po zdeptaném partnerovi dupat.
Oproti bouři před čtyřmi roky je letošní sestavování vlády uspávající. Nepadají silná slova, nikdo se nezavazuje uzlem smrti, nerodí se překvapivá řešení. Z dramatu ovšem v osmadevadesátém povstal zmetek, který nakonec neprospěl nikomu.
Pokud se při nudné schůzi roku 2002 podaří ulomit nejnemodernější hroty sociálnědemokratického programu, nemůže se stát nic horšího. Naopak může vzniknout demokraticky cítící vláda, se kterou může žít i ten, kdo s jejím programem nesouhlasí.
