Zuzana Kosová viděla svého otce Luboše Nováka naposledy 1. května 2000. Ten den se sešel se svým synovcem Jaroslavem Š., který mu nabídl údajně výhodnou transakci spojenou s výměnou valut. Novák mu proto odpoledne toho dne předal pět milionů korun. Velkou část si půjčil od známých. „Měla jsem je několik dní v pianu,“ vzpomíná Kosová.
„Otec se ještě večer vrátil domů. Vypadal spokojeně, že transakce vyšla. Pak se jeho výraz změnil. Myslím, že si uvědomil, že ho podvedli. Rychle se oblékl a odběhl. Řekl, že je to jen na pár minut. Ani doklady si nevzal,“ popisuje 34letá Kosová poslední okamžiky s otcem.
Po zmizení otce začal Jaroslav Š. najednou utrácet. Rodina i kriminalisté ho okamžitě začali spolu s Janem M. podezírat, že Nováka zavraždili. Oba ale stanuli před soudem až v roce 2006. „Manžel mi ráno ukázal peníze schované v mrazáku, večer mi sdělil, že zabili strýce a jeho tělo odvezli za Prahu. Hodili ho prasatům, která prý sežerou všechno a nic nezbude,“ tvrdila u soudu manželka Jaroslava Š. s tím, že oběť střelil Jan M. jednou ranou do hlavy.
Soudy však dvojici pro nedostatek důkazů zprostily. „Důvodem pro zproštění obžaloby byl fakt, že se nepodařilo prokázat, kdo, kdy, kde a především proč a jakým způsobem a zda vůbec poškozeného Luboše Nováka zbavil života,“ uvedla soudkyně Veronika Čeplová v usnesení, kterým letos zamítla obnovu řízení.
Jaroslav Š. však zcela bez trestu nezůstal. Za zpronevěru oněch pěti milionů korun byl později odsouzen na 6,5 roku vězení. Z vězení byl propuštěn v listopadu 2014.
K nálezu těla pomohla náhoda
Téhož roku našli potápěči tělo na dně Orlické přehrady. Hledali člověka, který zmizel pár dní před tím, a našli ostatky zabalené plachtou a omotané řetězem, který byl u dna ukotven podstavcem přenosné dopravní značky (více o nálezu zde).
Českobudějovickým kriminalistům se díky důkladné práci podařilo na jaře 2015 zjistit, že ostatky patří pravě Luboši Novákovi. V září 2015 případ předali pražské mordpartě. Případ dostal na starosti stejný státní zástupce jako před lety, Tomáš Saňa, a podal návrh na povolení obnovy.
„Policie však nic nedošetřila, ani nedělala nové výslechy. Státnímu zástupci trvalo přibližně pět měsíců, než sepsal návrh na povolení obnovy řízení. V případu ale také nic nedošetřil, jen sepsal strohou žádost,“ zlobí se Kosová. Pražská policie se na dotaz redakce, jaké kroky po obdržení případu podnikla, nevyjádřila s tím, že informace nemůže poskytovat. A odkázala na pražský městský soud a městské státní zastupitelství. Redakce jej proto oslovila.
„Po nálezu těla byly jednak činěny úkony směřující k jeho identifikaci a stanovení příčiny smrti a dále úkony směřující k prověření všech okolností s nálezem těla spojených - například snaha o individuální určení původu předmětů nalezených u těla. Provedeným šetřením se podařilo pouze identifikovat poškozeného a určit pravděpodobnou příčinu smrti. Další relevantní poznatky se zjistit nepodařilo,“ reagoval Saňa prostřednictvím mluvčí Městského státního zastupitelství v Praze Štěpánky Zenklové.
Tělo nestačí, odmítla soudkyně obnovu případu
Ani nález těla a určení příčiny smrti však soudkyni Čeplovou letos 4. února k obnově řízení nepřiměly. „Z nyní opatřených důkazů lze dovozovat, že vraždu spáchal jediný pachatel a to jediným výstřelem do lebky poškozeného, místo, kde se tak stalo, ani ostatní okolnosti, ani další důkazy zjištěny nebyly. Již z toho vyplývá, že návrh státního zástupce na povolení obnovy řízení by byl zřejmě neúspěšný,“ stojí v odůvodnění.
Soudkyně také argumentovala blížícím se koncem promlčecí lhůty. Ta je u vraždy 20 let. Protože však oba muži byli už za stejnou věc souzeni a zproštěni, krátí se na polovinu. Vyprší tak letos 30. srpna. Podle Čeplové by soud v případě obnovy musel zjistit místo pobytu obou mužů, nechat jim lhůty na zvolení obhájce a na nastudování spisového materiálu.
„I kdyby Městský soud v Praze stanovil datum veřejného zasedání na nejbližší možný termín, pak lze s jistotou předvídat, že by bývalí obžalovaní, anebo jejich obhájci, proti eventuálnímu kladnému rozhodnutí soudu o návrhu na povolení obnovy řízení vzápětí podali opravný prostředek, o němž by poté rozhodoval Vrchní soud v Praze. S vysokou pravděpodobností lze konstatovat, že i pokud by bývalí obžalovaní záměrně neznemožnili konání veřejného zasedání v daném termínu, přesto by veškeré tyto úkony zřejmě do data 30. 8. 2016 skončeny nebyly, tudíž by uplynula i polovina promlčecí lhůty,“ argumentuje Čeplová.
Poškozená s tímto argumentem soudkyně zásadně nesouhlasí. Případ je však velmi specifický. Redakce iDNES.cz oslovila několik renomovaných právníků i bývalých ústavních soudců, ale jednoznačnou odpověď týkající se promlčecí lhůty a jejího přerušení nezískala. Ústavní soud se vyjádřit odmítl, protože o stížnosti teprve bude rozhodovat.
Podle státního zástupce Sani byl případ promlčen dokonce už v roce 2012. Pak je však otázkou, proč státní zástupce návrh na obnovu vlastně podával.
Nečinnost, průtahy, chyby
Zuzana Kosová se sestrou a matkou doufají, že vše ještě zvrátí Ústavní soud. Ve stížnosti píší, že byla porušena jejich práva vyplývající z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z Listiny základních práv a svobod. Konkrétně právo na účinné vyšetřování a tím i právo oběti na účinnou ochranu. Ve stížnosti také tvrdí, že na vině je ryze formální či hrubě nesprávný nebo neefektivní postup orgánů činných v trestním řízení. Zmiňují průtahy, procesní chyby, nečinnost.
Kosová na jednu stranu oceňuje „mravenčí práci“ českobudějovického vyšetřovatele, zároveň však mluví o nečinnosti pražské policie a státního zástupce. Ti měli případ na stole od září 2015. Za pět měsíců však podle ní do návrhu na obnovu oproti zjištění českobudějovických kriminalistů nedoplnili nic navíc.
Stěžuje si i na špatnou komunikaci. O podání návrhu na obnovu a jeho zamítnutí se dozvěděla jen náhodou a přes opakované dotazy s ní úřady činné v trestním řízení téměř nekomunikovaly. „Osvobození s tím, že chybí tělo, jsme ještě asi dokázaly pochopit, ale co se děje po jeho nalezení, je pro nás obrovským zklamáním,“ říká Kosová.
