Třeba přispěvatel kristian.novak píše: "Překvapil jste, Svobodo, naprostý souhlas, zatím jsou katolíci největší nenažranci, kteří jen brečí, kdo jim co sebral. Ovšem to, že je platí stát (bylo to tak i za komunistů), je podle nich samozřejmost."
A osoba martinsps dodává: "Hlavně nechápu, proč mám platit ze svých daní tenhle spolek fanatiků."
Nejdříve snad vyvrácení několika mýtů, především toho, že církev svůj majetek získala konfiskacemi a loupežemi. Církev nic nevlastní jako jeden subjekt, jde o nepřesné označení vlastnictví v rukou nesčetných institucí, jako jsou biskupství, farnosti, řády, dobročinné organizace a podobně.
"Loupeživá" církev
K majetkům přišla "církev" různým způsobem, například šlo o dary panovníků a dalšího panstva, sbírky věřících a jejich odkazy nebo vlastní nákupy za peníze získané z církevního hospodaření.
Představa, že si katolíci u nás "nahrabali" za pověstných pobělohorských konfiskací, je mylná. Konfiskátů se tehdy zmocnila šlechta – buď cizí, nebo česká a k císaři loajální. Náprava škod vzniklých za husitských válek se děla různými kompenzacemi, třeba podílem na obchodu se solí. Takže žádné krádeže.
Přispěvateli jménem martinsps lze odpovědět na otázku, proč má "tenhle spolek fanatiků" platit ze svých daní, poměrně jednoduše: Protože u nás stále platí jen mírně obměněný komunistický zákon č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví, ve kterém (komunistický) stát hned v § 1 říká: "Stát poskytuje podle dalších ustanovení zákona osobní požitky duchovním církví..."
Nebyly to tedy církve, které si to vydupaly, ale totalitní ateistický stát, který tím, že zabavil církvím majetek a všechno platil, získal nad organizovaným náboženství kontrolu. Jak to vypadalo, ví každý, koho to jen letmo zajímalo.
Katolíci by se ostatně mohli ozvat, že i oni jsou přece občané a platí daně – a jak k tomu přijdou, že kvůli volebnímu příspěvku musí platit třeba i proticírkevní KSČM.
Církev by také mohla poměrně logicky konstatovat, že byla padesát let zbavena možnosti hospodařit se svým majetkem a ušlý zisk je vyšší než almužny, které dnes od státu dostává. Havarijní stav mnoha kostelů a nízký plat duchovních by jí dával za pravdu.
Svobodův tah
Ale zpět ke Svobodovi. Předně překvapuje načasování jeho iniciativy. Dochází k ní v okamžiku, kdy je zřejmá shoda ohledně narovnání ve vládní koalici. Tedy nic nevracet, stanovit nějakou částku v řádu desítek miliard, postupně ji vyplácet v období desetiletí církvím. Ty se pak dohodnou mezi sebou, podle jakého klíče by se podělily. Za to by se vzdaly všech dalších majetkových nároků.
Zatím se zdá, že katolíky a ostatní církve ta myšlenka poměrně zaujala, protože by se jim dostalo současně peněz i nezávislosti.
Ani v případě opozice by návrh nemusel nutně narazit na železný odpor. Vždyť i sociální demokracie má nějaké ty křesťansky orientované členy. Pokud to šlo někdy prosadit, tak nejspíše dnes.
A přesto najednou Cyril Svoboda přichází přesně v tuto dobu s návrhem nechat to plavat. Je to podivné a spíše než snahu pomoci církvi za tím můžeme tušit nějaký politický kalkul. Jaký, to ví ve vesmíru jen dvě bytosti, totiž Bůh a Cyril Svoboda.
Důležité je, že jeho návrh není ani technicky dost dobře uskutečnitelný. Ani ten jím zmiňovaný půlmilion platících věřících nenajde.
Využijme šance
Podle letošního sčítání návštěvníků bohoslužeb se zjistilo, že do kostela v neděli přišlo 405 426 osob. Někteří jistě chyběli, jiní přišli dvakrát, ale je jasné, že jde tak o čtyři procenta populace.
Z těchto lidí už mnozí přispívají do sbírek onou stokorunou za měsíc, o které Svoboda mluví. Co by tedy poslali na konto, chybělo by nejspíš v kostelních kasičkách.
Navíc jde často o lidi vyššího věku nebo děti, tedy osoby, které plat už nebo ještě nemají. Majetek církve (církví) vznikl z historického hlediska stejně legitimním způsobem jako majetek státu a mnoha institucí.
Proto by snad bylo lepší, pokud je šance na řešení, ji využít, ne ji torpédovat hned v začátku. Je samozřejmě možné, že by stav, kdy by křesťané nedostali nic a nic by se jim ani nevrátilo, vedl nakonec k nějakému duchovnímu očištění. Jenomže stát tu není od toho, aby někoho duchovně očišťoval.
