"Hry vnímáme v mnoha souvislostech," tvrdí učitel informatiky Petr Naske. "V první řadě se při výuce projevuje láska dětí ke hrám, kterou si nesou z domovů.
Takové malé nadšence poučujeme o autorských právech a problémech s přehnaným hraním ve volném čase." Škola pak sama provozuje hned několik aktivit, ve kterých dává počítačovým hrám prostor.
"Spolu se školou v Pelhřimově jsme zapojeni do velkého mezinárodního projektu eMapps, který se přímo zabývá využitím počítačových her ve výuce," říká ředitelka školy Jana Matoušová.
Projekt, který se na obou školách zatím vytváří a zkouší, má zapojit informační a komunikační technologie třeba do výuky historie, zeměpisu nebo jazyků. Za tímto účelem ho financuje Evropská komise, a to na vybraných školách v nových členských zemích Unie.
Jednotlivé herní strategie hrají žáci nejen u obrazovky, ale i v terénu s využitím digitálních kamer, mobilů nebo navigací GPS. V současnosti například všechny zapojené školy spoluvytvářejí dětskou mapu Evropy.
Zahrajte si vlastní hru
V hodinách informatiky se žák může dokonce naučit počítačové hry vytvářet a proniknout k nim z druhé strany. "V zájmových kroužcích a s nadanými dětmi i v hodinách výpočetní techniky programujeme v nástrojích Game Maker, Baltík a Imagine," říká učitel Petr Naske.
"Děti si v nich mohou samy velmi rychle naprogramovat vlastní hru. Učíme je analyzovat různé problémy nebo vytvářet grafické prvky." Školy, které mají o využití počítačových her ve výuce pochybnosti, mohou začít třeba s výukovými programy, které obsahují jen některé herní motivy.
"Na trhu jsou i speciální programy, které například nutí hráče, aby před průchodem bludiště nebo při překonání nějaké překážky vyřešil úlohu z matematiky, fyziky či chemie a tím ve hře využil své školní znalosti," popisuje Naske.
Plošnému zavádění počítačových her do škol stojí v cestě kromě nedůvěry některých učitelů také jejich nepřipravenost. Ve většině případů jsou děti ve znalosti informačních technologií několik kroků před svými kantory. I tam, kde to neplatí, může být přístup pedagogů problémem.
Hry se obtížně známkují
Hraní her se totiž vymyká zažitému způsobu předávání znalostí a následnému přezkušování. Výsledek se nedá snadno ohodnotit známkou. "Učitel musí umět výukovou hru dětem nabídnout tak, aby je motivovala k osvojování nových znalostí. Měl by vhodnou formou ohodnotit žákovo snažení ve hře, plnění úkolů. To je leckdy složité," připouští Petr Naske. Snadný recept na takové hodnocení neexistuje, vždy záleží na povaze hry a zadané úloze.
Spíše než na dosažený výsledek vyjádřený například body, by měl učitel brát ohled na to, zda k úkolu žák přistupuje aktivně a nesnaží se ho obcházet, kolik mu věnuje energie.
Škola by se neměla novým formám výuky bránit, na druhou stranu však nemůže přebírat hry nekriticky. Tráví-li dítě celý svůj volný čas před blikající obrazovkou a stejně je tomu i ve škole, neprospívá to jeho zdraví. "Při dlouhém sezení u počítače trpí pohybový systém, vyskytují se problémy se zápěstími nebo zrakem," upozorňuje lékař a autor knihy Počítače a zdraví Karel Nešpor.
Podobná praxe také odporuje zásadám psychohygieny, může vést k nadměrné únavě nebo poruchám spánku, výsledně ke zhoršování školního prospěchu. Dítěti, které většinu dne komunikuje jenom s počítačem, také hrozí společenská izolace. I ve třídě plné vrstevníků dokáže počítač omezit přirozenou, neelektronickou komunikaci.
"K tomu, aby nedošlo k odosobnění dítěte, je třeba, aby po ukončení hry učitel vždy určité zadání s dětmi slovně probral. Nejlépe v jiné místnosti nebo u vypnutých počítačů," radí dětská psycholožka Ilona Špaňhelová.
"Žák nesmí ztratit kontakt s učitelem a má slyšet, co se mu podařilo a co ne," doplňuje.
