Mladší generace dál netuší, jak a z čeho budou žít, až zešediví.
Dlouhá léta politici vědí, že máme problém. Důchodový systém je v propadu a patří k brzdám ekonomiky. Penze jsou i nespravedlivé.
Kdo celý život vydělával trojnásobek průměrné mzdy, od státu na stará kolena dostane dvacet procent minulých příjmů. Kdo vydělával málo, může brát penzi i přes sto procent.
A co hůř - senioři jsou vydáni na milost vládám a jejich rozhodnutí, kolik budou na vejminku brát. Otrocká závislost na zadluženém a nebohatém státu z nich dělá chudou vrstvu společnosti, zatímco na Západě patří senioři (spořili si celý život) k těm velmi slušně zajištěným.
Proč reformy penzí dokázali kdysi udělat třeba Britové, dnes Italové, Poláci, Litevci... a my pořád sepisujeme koncepce, utváříme komise a skutek utek? Dnes vládnoucí ČSSD se nejprve musela vzdát mámivé ukolébavky "nic se neděje".
Když pochopila hloubku problému, zalekla se zas voličů - pořád je totiž "před volbami". Právě levice je naučená nabízet "zachování jistot", jenže v penzích platí naprostý opak.
Je pravda, že lidé, především ti starší, jsou u nás víc než jinde zvyklí, že se o vše postará stát. Politici selhali, když nedokázali dodnes pořádně vysvětlit, že právě starších generací se reforma vůbec netýká.
V tuto chvíli je tedy zřejmé:
1) čím déle se jakákoliv reforma bude odkládat, tím rychlejší, tudíž tvrdší pak bude muset být. Stárnutí lidí se totiž odložit nedá.
2) Bez celoživotních úspor zůstanou budoucí senioři chudinskou vrstvou.
3) Dokud stát nesníží lidem velmi vysoké sociální daně, většina z nich si bude moci dovolit spořit jen "drobné", což na vylepšení jejich nizoučké erární penze nestačí.
Ať už za desetiletí bude vládnout pravice nebo levice, potřebuje bohaté penzisty - aby utráceli. Ale bez reformy takoví nebudou.
