Smutná realita vtipů o policistech

Jak daleko od reality jsou vtipy o policistech? Asi nikdo netvrdí, že práce policie je zbytečná a nesmyslná. O to více běžného člověka naštve, když je nucen vzpomenout si na společnou myšlenku těchto vtipů, totiž absolutní nesamostatnost ochránců zákona. Minulý týden byl ve stanici pražského metra zbit vládní zmocněnec pro lidská práva Jařab.

Podle informací sdělovacích prostředků se policisté ať již městští nebo státní příliš nevyznamenali. Sám jsem se v uplynulých dvou měsících stal svědkem dvou událostí, při nichž to vypadalo, jako by naši muži (a ženy) zákona byli schopni jednat jen ve velmi úzkých mantinelech daných jim přímým rozkazem. První byla, když republikoví policisté na jednom místě v Praze zastavovali a pokutovali řidiče, kteří, vzhledem k tomu, že chtěli odbočit vlevo, objížděli kolonu stojících vozidel po od povodní prakticky nepoužívaném tramvajovém pásu. Jistě, přestupek to je. Na druhou stranu titíž policisté velkoryse přehlíželi vozidla zaparkovaná ve druhé a třetí řadě, díky nimž byla křižovatka při výjezdu z vedlejší totálně nepřehledná. Na otázku, zda jim tento v daném místě jistě nebezpečnější přestupek nevadí, odpověděli, že mají za úkol pokutovat řidiče jedoucí po tramvajovém pásu. Druhý případ je velmi podobný případu vládního zmocněnce. Před  východem z nákupního střediska Nový Smíchov v Praze se dva kolemjdoucí snažili zadržet a zpacifikovat muže, jenž před tím vytrhl jedné z nakupujících tašku. Jiná žena, která byla incidentu přítomna, se obrátila o pomoc na deset metrů vzdálenou služebnu Městské policie v Praze 5. Tam jí však, podle jejích slov, službu konající policista sdělil, že musí počkat na příjezd hlídky. Hlídka přijela až když už na ulici nebylo po rvačce ani památky a pachatel byl dávno odveden v dané situaci rychlejší ostrahou nákupního centra. Mimoděk mne napadá otázka, co by službu konající policista dělal, kdyby pachatel použil na svou obranu například nůž. Pravdou v takovém případě je, že by na místo dorazivší hlídka patrně neměla problém s určením místa zápasu.
Uvedené případy samozřejmě evokují nejrůznější otázky. Ta nejzákladnější, myslím, je, kdy se naši policisté konečně poučí z chyb svých kolegů. Je jejich konání skutečně podmíněno přímým rozkazem? A kolik nás ještě čeká Jařabů, anebo pobodaných špatně vycvičených policistů?
Jsou vtipy o policistech tím pověstným šprochem, na němž je vždy trochu pravdy?