Smrtící injekce

Kdo řekne: Timothy McVeigh zemřel neprávem? Zaslouží si muž, který zabil sto šedesát osm nevinných lidí, šanci napsat paměti, obrátit se k Bohu, stát se mediální hvězdou? Ne! Odpoví každý, kdo si dovede představit bolest matky, otce, syna, dcery. Kdyby však vrah utratil dvě stě dolarů za letenku, mohl se dožít devadesátky. Kdyby spáchal svůj čin ne v Oklahomě, ale v Kodani nebo v Praze, mohl by být potrestán nanejvýš doživotním vězením. Mají tedy ty americké státy, které obnovily trest smrti, pravdu? Není onen humanismus Evropanů, těch největších katů v historii, pokrytectvím?

Paradoxně můžeme tvrdit: Je dobře, že byl oklahomský terorista usmrcen. Trest smrti je však nepřípustný. Proč? O McVeighově vině není pochyb. Není pochyb ani o tom, že vraždil s rozmyslem a bez soucitu. Ten člověk prostě nemá dál žít.
Naprostá většina hrdelních procesů ovšem taková není. O. J.
Simpson. Othello, nebo oběť spiknutí rasistů?

A co s běžnými vrahy, kteří zabíjejí v návalu emocí nebo proto, že jsou duševně nemocní? To nikdo nedokáže bez pochyb říci. Hlavní námitka proti nejvyššímu trestu je logicky nezpochybnitelná. Mechanismus lidské spravedlnosti není neomylný. Mnohokrát se stalo, že byli popraveni naprosto nevinní lidé.

Představme si to: McVeigh unikl. Policie zatkla člověka mdlého rozumu, který se pod nátlakem přiznal. Nyní je mrtvý ten chudák. Je těžké smířit se s představou, že masový vrah bude žít. Je nemožné smířit se s představou, že místo něj zemře nevinný.

Amerika se mýlí, Evropa má pravdu.