Ze zveřejněných údajů také vyplývá, že každoročně je po přistání v Tokiu ošetřeno po příznacích syndromu 100 až 150 lidí. Odborníci přitom upozorňují, že pokud by se podobné statistiky uveřejňovaly i na jiných letištích, čísla by byla podobná. Z toho podle nich mimo jiné vyplývá, že v celosvětovém měřítku mohou údaje o postižení syndromem turistické třídy nabýt hrozivých rozměrů, protože podobných letišť, jako je tokijské Narita, jsou desítky a menších další stovky.
Podrobné studie však zatím neexistují a ucelené údaje z Japonska patří dosud mezi ojedinělé. Za označením syndrom turistické třídy se skrývají zdravotní problémy vyvolané nedostatečným pohybem a pobytem ve stísněném prostoru letadla, při kterém se nedostatečně prokrvují dolní končetiny cestujících. Těm tak hrozí, že jim sraženiny ucpou krevní oběh a způsobí vážné zdravotní problémy nebo i smrt.
"Bylo by však chybou domnívat se podle označení, že problémy mohou mít jen cestující v turistické třídě," varuje Toshiro Makino, šéf letištní kliniky v Tokiu a uvádí příklad amerického pilota, který po přistání v japonské metropoli zkolaboval přímo v kabině letadla. "Syndrom sice vešel ve známost teprve až nyní, ale existuje už od doby, kdy lidé začali vůbec létat," dodává Makino.
Rizika, která mohou nastat při dlouhých letech, upoutala celosvětovou pozornost poprvé v říjnu, kdy po dvacetihodinovém letu z Austrálie do Británie zemřela na následky syndromu po přistání v Londýně osmadvacetiletá, zcela zdravá žena. Doposud se totiž věřilo, že podobné problémy mohou mít jen starší nebo nemocní lidé.
Letecké společnosti zatím vesměs nepodnikají v rámci boje se syndromem žádná zvláštní opatření. Některé pouze upozorňují cestující, aby se během letu čas od času zvedli ze sedadel a protáhli si ztuhlé končetiny. O tom, že by nechaly rozšířit prostor mezi sedadly, však, snad s výjimkou British Airways, neuvažují.
