Ilustrační koláž - vražda v Bílině

Smrt Kamily očima vraha

  • 55
Sedmnáctiletou Kamilu z Bíliny zabili tři její vrstevníci. Jakub Procházka s ní před vraždou chodil tři roky. iDNES má k dispozici jeho deník i zápisky oběti.

Na základě Procházkovy zpovědi i rozhovorů s příbuznými sepsal Radek Hromuško příběh Kamiliny smrti z pohledu vraha. Vychází se souhlasem jeho rodičů i rodičů oběti.

SPECIÁL: Pozadí bílinské vraždy

"Protože Kamilku nadevše miluji, rozhodl jsem se (už v dávné době), že se jí pokusím pomoci. A já, jakožto rozený vědec nemohu začít s léčením nijak jinak, než dlouhodobým zkoumáním, sledováním všech příznaků a díky častému a pečlivému zaznamenávání je i patřičně zdokumentovat." Jakub, 13 května 2004

Úvod deníku Jakuba Procházky

"Na co si to hraješ, blbečku!" zuří, ona snad zuří a co sakra já? Jako debil se jí člověk snaží chránit a ona si tady "jen" flirtuje s nějakým blbečkem. Ne, nesmím se rozčílit. Musím být v klidu! Zvládnou to!

"Kamilo, jsi kráva!" Otočil jsem se a odešel. Hrdě, ale krev se mi pěnila v žilách. Proč mi to nevychází. Pozval jsem ji, sehnal lístky a ona... Moc mi ubližuje, moc mi ubližuje, už jenom tím, že ji vidím.

Sedl jsem si k baru a lupnul do sebe panáka. Najednou jsem byl zase sám. Chtěl jsem jít na ples s Kamčou a v romantických představách jsem ji měl zase v náručí. Chci, aby byla moje, jen moje.

"Tak co chlape! Proč sedíš tak sám?" Plácl jsem Štencla po rameni. Lekl se, ale pak se zase zadíval ven.

Názor šéfa výchovného ústavu

Podle ředitele výchovného ústavu v Boleticích Jaroslava Žejdla, který se stará o mladistvé zločince, sehrálo v případu velkou roli, že se mladíci pohybovali právě ve tříčlenné partě. "To je ta úloha malé sociální skupiny, která spolu každý den komunikuje. Ty party obvykle přijímají zákony toho společenství. Jakákoli ideologie, když se vezme do té patologie, tak z toho může vzniknout naučený deviant. Do toho se přidá ještě sociální prostředí," řekl iDNES.
Sněžilo. Stříbrné vločky poletovaly vzduchem. Sedl jsem si naproti a myslel jsem na Kamču. Žárlím. Vím to, že žárlím a přitom k ní patřím. Vím to!

"Uděláme to dneska v noci! Jakube, dneska je fotřík pryč." Cítil jsem jeho pohled. Vykouzlil jsem jemně ironický úsměv, včera ho Vojta s Davidem poslali do prdele a on pokračuje.

"Jasně, půjdem z plesu a někoho stáhneme!" Je to debil. Zakomplexovanej debil. On se tím snad vzrušuje. Na Silvestra jsem ho trošku zbláznil do plánů, který spřádáme s klukama z Prahy a on se chytil. Fakt chytil!

"Podívej, půjdeme do Kornoutu a vezmeme nějakou holku k nám a tam máme klid. Provedeme to podle plánu."

"Petře, včera se plán rozpadl. Kluci ti to jasně řekli. O mě nejde, ale bez nich to nemá smysl. Mně je vcelku jedno, jestli to bude dítě, nebo dospělej."

Názor šéfa výchovného ústavu

Tím, že se mladíci pohybovali jen v uzavřené společnosti, jim v jejich činu podle Žejdla nemohlo zabránit ani jejich okolí. "Jakmile ta parta začne pracovat na principu sektářství, tak se s tou ideologií identifikují. Když je to větší skupina lidí, tak se to tam tolik nevyhrotí. Ale tříčlenná parta je učebnicový příklad," dodal šéf ústavu.
"Právě, že jde. Malý dítě není blbost, ale dneska máme šanci stáhnout nějakou holku bez problémů. A když to uděláme dobře, tak na nás nepadne ani podezření. Vezmeme Tondu, půjdeme do Kornoutu na diskotéku. Opijeme tam nějakou roštěnku pár panákama a doma se rozhodneme, co s ní."

Pořád jsem se blbě usmíval. Tonda se v klidu přidal a já přece nesměl ztratit ksicht. Naše absurdní bratrstvo se vydalo ke Štenclům.

Cestou jsem jen jakoby z dálky vnímal, že náš plán vraždy se stává skutečností. Petr se ještě pokusil sbalit Lucku a pozvat ji k němu. Dala mu košem. Režňák byl lehce prdlej a pořád se pitomě usmíval. Vždycky se přidal a držel partu!

Láska je stýskání
Proradná, krutá je,
Tak všichni milenci
Táhněte do háje.

Láska je ten největší cit,
Ale snadno se obrátí
proti tobě.

Láska je pro mne všední cit,
Ale žít se bez ní nedá.

Okouzlení, oslepení, pokoření.
Tak to je láska.

 

 Kamila, srpen 2001

Deník Kamily Čentákové

Petr teatrálně povstal a nabídl nám vodku z flašky. Upíjeli jsme z lahve a zapíjeli to lahváčem. Usmívali jsme se a plácali rukama o sebe jako puberťáci.

"Kubo, zavoláš Kamče a vytáhneš jí do Kornoutu a pak ji vezmeme sem."

"No, já jsem se s ní chytnul, ale zkusím to. Jenže, co když nepůjde?" Byla to blbost. Kamča odešla z plesu před hodinou. Je možný, že už spí, stejně jako je možný, že je v Kornoutu s někým jiným. Bolelo mne to pomyšlení, že ji objímá někdo jiný. Bál jsem se té pravdy, že by mohla někomu patřit, že by někoho jiného objímala, že by se s někým líbala.

Názor psychologa

Psychologa Jeronýma Klimeše, který případ zná a četl i odborné posudky, nejvíce překvapilo, že si trojice nakonec za svou oběť vybrala Kamilu, kterou všichni znali.

"Nejdříve chtěli zabít neznámého člověka a nikdo to nebral vůbec vážně. Pořád o tom jen fantazírovali a bavili se. Byla to prostě klasická klukovská krávovina, ale rozhodně to nemělo charakter úkladné vraždy. Oni to pak ale všechno provedli na své kamarádce. To bylo vyloženě dětské chování. Děti, když si hrají na šibenici, tak vždy pověsí kamaráda. Toto byl ukázkový případ."
Sakra, pořád to bolí. Pořád mě bolí, že tu není se mnou. Já k ní přece patřím, je to moje hvězdná průvodkyně.

Už před lety jsme si slíbili, že když jeden z nás bude umírat, tak druhý umře s ním. Říkával jsem jí, že bez ní nemám smysl, že ona jediná je schopná mě zvedat z prachu.

"Hele, když Kamča nepůjde, tak někoho sbalíme na diskárně, to je jasný a pak pojedeme podle původního plánu. Ale nezapomeňte. Já vám píchnu ji dostat sem a pak to není moje věc." Tonda se nezapřel. Chtěl být u toho, ale jen jako "převozník".

"Jasně, já ji pak zabiju. Už dlouho nad tím přemýšlím. Vím jak, vím proč, dokážu to rychle a bezbolestně. Pak ji připravím a další je na Jakubovi."

"Stejně by mě zajímalo, jak ji chceš připravit, Petře?" Netušil jsem, jak to chce provést, ale mrazilo mne na zátylku.

"To nech na mě, borče, jdeme. Tondo, vzal jsi doma tu paličku?"

Tonda přikývl a Petr zamknul dveře. Pořád sněžilo. Chladný vzduch se mi opřel do tváře a já cítil strach, smutek i vzrušení.

Na sněhovém polštáři jsem viděl naše stopy. Absurdní, ano, absurdní je to, k čemu se chystáme. Mám vytáhnout Kamču do Kornoutu a pak ji zabijeme. To je přece blbost. Já s ní chodil, Štencl taky, Režňák ji znal. Je to přece blbost. Naprosto infantilní a nereálný bylo vůbec na to myslet a ještě k tomu to plánovat.

Názor psychologa

"Byla to kombinace situačních proměnných a této hlouposti, že připravují vraždu a žádná morálka ani výchova jim v tom nezabránila. Byli to kluci, kteří o tom dva roky kecali a když pak byli opilí, tak se jim to najednou rozjelo a oni nebyli schopní to zastavit," dodal Klimeš.
Proč jsem to nezastavil? Nevím, ani nevím, já prostě jen nevěřil, že se něco stane.

U garáží nás Petr zastavil. Viděl jsem jak zbledl. Srab! Pořád se usmíval, ale teď mi to připadalo jako podivný škleb. "Tondo, půjdeš s Jakubem a klidně improvizujte. Kamča musí jít s náma, jasný."

Už jsem věděl, že se něco stane. Prošel jsem s Tondou cestičkou mezi křovisky a stál u Kamči před domem. Sněhové vločky mě pálily do tváří a já za okny viděl malé světýlko. Kolikrát jsem takhle čekával na Kamču, kolikrát jsem se takhle v noci omlouval za svou hysterii. Láska, moje bílá, něžná. Prstem jsem našel v mobilu její číslo a stiskl zelené tlačítko.

SMRT KAMILY OČIMA VRAHA: další část čtěte zde


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video