Ještě v pondělí (12. srpna) večer jej premiér v telefonickém rozhovoru ujistil, že netřeba okamžitě přicestovat. V úterý 13. srpna (po informacích ze schůze vlády a zejména z poledního jednání Ústředního krizového štábu) jsme ve vší tichosti připravovali prezidentovu cestu zpět.
Žádnou z pravidelných linek - s četnými přestupy - již nebylo možno využít (docela se v letecké dopravě vyznám, opravdu). I s případným přenocováním v Lisabonu by se dostal prezident do Prahy jen o pár hodin dříve téhož dne než přímým letem, pro nějž jsme se rozhodli a u jehož provozovatele jsme vyprosili tři až čtyři místa.
To vše jsme zařídili v době, kdy pražské metro stále v klidu přepravovalo miliony cestujících, mezi nimiž jistě byla řádka perfektně informovaných, tehdy však bohorovných žurnalistů. A ve stejné době jsme se zabývali všemi možnými způsoby návratu, včetně tzv. státního letadla (jedná se o armádní letku, jejíž piloti měli mít v daný čas jiné starosti).
S vědomím oblíbenosti Václava Havla jako terče si snadno dokážu představit novinářské ostrostřelce po případném naléhavém vyžádání zmíněného vojenského letadla (metro stále ještě jezdilo plné lidí!).
|
iDNES GLOSUJE |
Kromě faktu, že na přepravu speciálem prezident nemá nárok ("přání" by musela posvětit vláda), ani tak by se nedostal do Prahy o mnoho dřív (snad v poledne) než ve středu (14. srpna) odpoledne, kdy skutečně přiletěl.
A těch několik set tisíc korun, kolik by onen několikahodinový náskok stál, je opravdu lepší využít na prospěšnější účely - třeba třicet vysoušečů - než na pouhá gesta!
Mně to trapné nepřipadá. Mimochodem, napadlo někoho, že v týchž dnech se podobně dlouho do Prahy cestovalo i ze Zbraslavi? Ještě že tam prezident nebydlí...
Autor je vedoucím Kanceláře prezidenta republiky
