Na povrchu rybí hlavy by člověk vskutku stěží našel něco jako uši, a každý přece také ví, že kapr, ačkoli bez ustání otvírá pusu, ze sebe nevydá ani hlásku... Přesto jsou představy o rybí hluchoněmosti hlubokým omylem, což vyšlo najevo za druhé světové války. Po trpké zkušenosti v Pearl Harboru chtěli Američané zabránit dalšímu překvapení ze strany německých lodí či japonských ponorek. Do přístavů na atlantickém pobřeží proto umístili naslouchací bóje, které měly hlásit hluk motorů pronikajících nepřátelských lodí, na tichomořské pobřeží zase nastražili akustické miny, které měly při hluku lodních šroubů explodovat. To, co následovalo, asi nečekal nikdo: bóje na atlantickém pobřeží hlásily nepřetržitě zvuky ze všech stran a tichomořské miny vybuchly všechny během jediné noci. Po nepřátelských lodích však nebylo nikde ani stopy - koncert měly na svědomí ryby.
Dnes odborníci soudí, že naprostá většina ryb slyší poměrně dobře a je také schopna vydávat rozmanité zvuky a skládat z nich jakousi jednoduchou řeč. Například sledi vydávají jemné cvrlikání a dorozumívají se signály připomínajícími morseovku. Výzkumníci už rozluštili několik slov, která znamenají například "srazit se v hejno", "poplach" nebo "změnit směr". Důvod, proč člověk plovoucí pod hladinou neslyší z rybích "rozmluv" prakticky nic, je jednoduchý: lidské ucho je zařízeno na vnímání zvuku šířeného vzduchem, nikoliv vodou. U rybího sluchového ústrojí je tomu přesně naopak.
Dnes odborníci soudí, že naprostá většina ryb slyší poměrně dobře a je také schopna vydávat rozmanité zvuky a skládat z nich jakousi jednoduchou řeč. Například sledi vydávají jemné cvrlikání a dorozumívají se signály připomínajícími morseovku. Výzkumníci už rozluštili několik slov, která znamenají například "srazit se v hejno", "poplach" nebo "změnit směr". Důvod, proč člověk plovoucí pod hladinou neslyší z rybích "rozmluv" prakticky nic, je jednoduchý: lidské ucho je zařízeno na vnímání zvuku šířeného vzduchem, nikoliv vodou. U rybího sluchového ústrojí je tomu přesně naopak.
