MF DNES v pěti českých nemocnicích testovala přístup k pacientům a podle očekávání narazila na aroganci a povýšenost. Někde už se naučili pozdravit, usmát se a být příjemní. Pořád však přežívá nepochopitelné množství ústavů, jakýchsi zvláštních rezervací, kde neplatí žádná společenská pravidla.
Copak se může stát, abyste nastoupili do vlaku, kde by nepříjemný průvodčí v nátělníku vyštěkl: Nechcete si radši vystoupit? Copak se může stát, aby se prodavač v obchodě vyptával: Proč jdete nakupovat až teď? To jste nemohl přijít dřív?
V českých nemocnicích, zvlášť pokud přijdete večer, přesně takové chování zažijete. Moje nejhorší noční můra vypadá asi nějak takto: Příšerná bolest se ozve někdy po půlnoci – bolest totiž nezná ordinační hodiny. Nedá se nic dělat, musím do nemocnice.
Problémy začnou hned po příjezdu. Budova buď nemá vchod, nebo má vchodů několik a trvá půl hodiny, než najdu ten správný. Vrátný je ospalý a neví, kam mám jít. Dobrá zpráva je, že mě nezastřelí. Čekárna má opět několik vchodů do ordinací. Protože klepat je přísně zakázáno, čekám, až vyjde sestra. Ta však – pochopitelně, neboť je půlnoc – nevyjde.
Zkouším dělat hluk šoupáním židlí, ale nepomáhá to. Začnu tedy postupně klepat na všechny dveře. Vyjde sestra a oboří se na mě: Proč nepřijdete ráno?! Omlouvám se, že bolest je nesnesitelná, a přejdu poznámky o tom, že dneska chlapi nic nevydrží.
Když se podaří vzbudit lékaře, musím podstoupit vojenský výslech s prvky šikany. Potom se dozvím diagnózu, přičemž nerozumím ani slovo, protože jsem se neučil latinsky, ale podle výrazu lékařovy tváře to vypadá vážně. Doktor bez pozdravu odejde a sestra vypisuje recept.
Za všechno poděkuju, omlouvám se za vyrušení a pozadu vycouvám z ordinace. Snažím se odejít stejnou cestou, ale zabloudím. Noční můra končí ve sklepení připomínajícím márnici. Možná je to přehnané, ale kdo nezažil aspoň něco z toho?
Proč se české zdravotnictví točí stále v tomto kruhu, je záhadou. Ve srovnání s Evropou máme kvalifikované lékaře, moderně zařízené nemocnice, ale to všechno znevažují nedůstojné podmínky kolem a necivilizované jednání s pacienty.
Samozřejmě je pravda, že se takto nechovají všichni, že noční služby nejsou nic příjemného a že k lékaři přicházejí lidé často úplně zbytečně. Nic z toho neomlouvá buranský přístup, nevychovanost a nadřazené chování. My pacienti se proto dočkáme změny teprve tehdy, když si to už nikdy nenecháme líbit. Ruku na srdce: jak jste zareagovali, když se na vás sestřička naposledy obořila? Vsadím se, že nijak.
