Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Slušní lidé zastřelili politika Václava Maníka. Už prostě museli něco udělat

  8:09aktualizováno  8:09
Čtveřice "obyčejných občanů" se rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou. Unesou politika městského formátu, který si na billboardy nechal vytisknout hesla jako "rodina, prosperita, bezpečí, spravedlnost", a přitom je prolezlý korupcí. Plánují s ním udělat soukromý a rychlý proces - odpravit jej. Ale to nebude tak jednoduché, jak se jim zpočátku zdálo. Divadelní hru Zajatci hrají v Divadle Komedie.

Zabijeme politika - aby si přestali být jisti, že jim vše projde! | foto: Josef Chuchma, Kavárna

Umělecký šéf Divadla Komedie, dramatik a režisér David Jařab, volně rozšířil svoji pražskou trilogii Vodičkova-Lazarská, Žižkov a Karlovo náměstí na tetralogii. Jeho nová hra Zajatci se rovněž odehrává v české metropoli a je atmosférou stejně velkoměstská. Zatímco však v trilogii evokoval existenciální situaci současného člověka na velice "průsvitně", nastíněním pozadí doby a zdejších poměrů, v Zajatcích jsou lidé aktuální tuzemskou společenskou, přesněji politickou situací zásadně určeni – jsou jejími zajatci. A to jak čtveřice "obyčejných občanů", kteří se rozhodnou vzít spravedlnost do svých rukou, tak předmět jejich odplaty, politik městského formátu Václav Maník (hraje jej Martin Pechlát).

K čemu může vést četba zpravodajství

Zajatci. Divadlo Komedie

Hedvika (Vanda Hybnerová), Robert (Stanislav Majer), Krista (Ivana Uhlířová) a Pavel (Jiří Černý) sledují média a uvažují v souvislostech. Už mají dost bující korupce a ostentativního kašlání politiků na zájmy, o něž volení zástupci mají z principu pečovat. Rozhodnou se Maníka, jenž si na billboardy nechal vytisknout hesla "rodina, prosperita, bezpečí, spravedlnost", a přitom je s největší pravděpodobností omotán hadem korupčnictví, unést a udělat s ním soukromý a rychlý proces a - odpravit jej. To má být jejich apel jak směrem k veřejnosti, aby už řekla Dost!, tak k mocným, aby si přestali být jisti, že jim vše projde, že nemohou být potrestáni rychleji a rázněji, než si myslí.

o divadelní hře

Zajatci

Divadlo Komedie, Praha.
Scénář, scéna a režie David Jařab, kostýmy Kamila Polívková, hudba a zvuk: Ivan Acher. Hrají: Jiří Černý, Vanda Hybnerová, Stanislav Majer, Ivana Uhlířová, Martin Pechlát.
Premiéra 4. dubna 2009, délka 80 minut.

Když ovšem uvědomělé kvarteto uneseného Maníka dopraví do bytu a má s ním udělat onen krátký proces, nastávají morální dilemata; čas se zpomaluje, vztahy napínají, prvotní jednoznačnosti se problematizují a (z pohledu jednajících aktérů) povážlivě relativizují. Nicméně plánovaný rozsudek je nakonec, po vysilující šňůře dnů, vykonán: pizzou a přeslazenou kávou sycený zajatec Maník skoná jako starý prašivý pes.

Takový rozšířený pocit

Diváci a recenzenti, kteří žádají "investigativně" doložené motivy a odkrytí hlubších společenských a politických podloží, budou Zajatci zklamáni. Jařabovým východiskem je totiž pocit, zjitřenost ústící v akt v podstatě teroristický. Jařab nakládá s aktuálním společenským vědomím jako s danou věcí, jako s tím, co moc dobře víme a cítíme: sdílíme přece společně, jak se to "tady a teď" má, v jaké mizerii se brodíme.

Zajatci. Divadlo Komedie

To je pochopitelně krajně riskantní "spoleh" na poměry, neboť těžce zobecňuje a nutně musí při "investigativním" nároku vyznívat nahozeně a tezovitě. Nicméně dramatik a režisér Jařab v tiskové zprávě k Zajatcům - v odpovědi na otázku, zda herci projektují "do postav své občanské postoje a zážitky, nebo je to nechává chladnými" – argumentuje: "Každý z herců má zřejmě jiné životní zkušenosti, jinou míru informací a jinou míru občanské zapálenosti. Co je však vlastně překvapivé, všichni se v pocitu z doby v mnoha směrech shodují. Takto by to ale bylo, dle mého názoru, u jakéhokoliv reprezentativního vzorku obyvatelstva. A to je vlastně to zvláštní. Pocit rozčarování je všeobecný, ale energie na nějaký podnět zevnitř je zcela roztříštěná."

Neustrneme-li však ve sporu o oprávněnost a dosah Jařabova pocitu a uchopíme-li autorovo východisko právě jen jako spouštěcí impulz pro jeho inscenaci, můžeme za její jádro považovat až to, co následuje po únosu Maníka. Totiž bujení dilemat únosců ("Nevím, jestli jsme se nezbláznili," zapochybuje Hedvika). Jejich otazníky, pochybnosti, vzteky a strachy jsou i našimi občanskými dilematy, ač se na únos "svého politika" zrovna nechystáme. Jakmile Zajatce vnímáme jako otázku "Co tedy dělat?", je jejich účinek daleko naléhavější. Dokonce partie, v nichž únosci, zejména Robert a Pavel, přece jen artikulovaněji a konkrétněji naznačují motivy, proč se rozhodli k radikálnímu kroku, považuji za zbytné.

Zkuste si odpovědět

Samozřejmě že námět "únosci a unesení" není bůhvíjak originální, jde o příkladně modelovou situaci. U Davida Jařaba také neběží o nic víc a o nic méně než o její aktuální variaci. Ovšem "jeho" hercům, za léta působení v Komedii výtečně vytrénovaným v přesně stylizovaném civilním projevu, se daří uvěřitelně ztělesnit a zpřítomnit ony občanské pochyby a povážlivá hnutí mysli, které v tomhle jubilujícím roce jímají vysoké procento občanů této země. Postavy vyvolávají, zviditelňují morální struktury, které jsou v nás uloženy, aniž si to uvědomujeme nebo aniž si je chceme připustit. Na Zajatcích jsme apelativně vystaveni otázce: Udělal bys to také? Když si odpovíte, že ne, měla by následovat otázka, co tedy dál: Žít v tom, co je, a nechat to být, neboť svět je nezměnitelný, lidé stejně nikdy nebyli lepší. Anebo se o něco občansky a politicky konstruktivního pokusit? Ale o co? A jak? Jak zastavit to, co se tady očividně šíří všemi směry, ale přitom je to tak špatně uchopitelné a existuje v nás tak málo energie a víry, že to může být lepší?

Obávám se, že Zajatci v pražské Komedii jsou v tomto smyslu inscenací bez katarze.

Zajatci. Divadlo Komedie


bezvýchodná situace

"Chtěl jsem si vyzkoušet, jestli může divadlo ještě provokovat myšlenkou, a ne estetickou exhibicí. Zároveň pociťuji, a zřejmě ne sám, že naše stávající politika je v bezvýchodné situaci. Zdá se mi, že staré demokratické mechanismy 20. století už nestačí reagovat na stav doby. Vnitřní snaha něco změnit už téměř zcela vymizela. Většina politiků na ni tedy rezignovala a pokouší se pouze o dílčí kartelové dohody mezi jednotlivými stranami. To je bezpochyby ideální prostředí pro korupci a zločin. Každý z nás stokrát slyšel slova jako: ‚Vystřílet to‘, "Ten by si zasloužil zastřelit‘ a podobně. Tak jsem se, pod vlivem těchto podnětů, pustil do konstrukce takového případu. A samozřejmě jsem narazil na morální dilema ‚trestajících‘.“

Autor a režisér Zajatců David Jařab

Autor: Kavárna


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Miroslav Kalousek po jednání s prezidentem Milošem Zemanem.
ZÁPISNÍK: Několik slov chvály

O jednom kolegovi novináři a o nadávání na média. O české otázce a třech divadelních představeních. A také gratulace Miroslavu Kalouskovi, to jsou témata...  celý článek

Titulní strana přílohy MF DNES Kavárna v nové podobě. 7. září 2013.
Příloha MF DNES Kavárna se vrací, vychází ve velkém formátu

Po prázdninové přestávce se vrací tradiční příloha Kavárna do sobotního vydání deníku MF DNES. Příloha zabývající se společností a myšlením vychází nově na...  celý článek

Figuríny s oběšenci se objevily v úterý ráno 22. října na pražském Klárově
ZÁPISNÍK: Panika o českých volbách a sex v Japonsku

Cizinci se divili, proč Češi šílí kvůli volbám. Vzpomínky na válku. Málo sexu u Japonců podle The Washington Post. Fotbalové paměti. To jsou témata zápisníku...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.