Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Slovník reálií komunistické totality, který toho příliš neobjasní

  8:48aktualizováno  8:48
Asi v každém jazyce a zřejmě pro všechna historická období jsou obvyklé zavedené či typické věty, slovní spojení, případně takzvané hlášky. Zpětně z nich lze vysledovat charakter onoho času, konotace kulturní, sociologické, politické. Sepisovat slovníky dobového jazyka je užitečná záležitost schopná poskytnout poučení i nejedno překvapení. S ambicí seznámit dnešní mladou generaci s „výrazivem minulosti“ přišel také Malý slovník reálií komunistické totality. K porozumění bohužel slouží sotva napůl.

Z normalizačních časů: Staroměstské náměstí, Praha, osmdesátá léta | foto: Josef Chuchma

Autorka Malého slovníku reálií komunistické totality, Věra Schmiedtová, pracuje v Lingvistické sekci Českého národního korpusu, stejně jako dva recenzenti, kteří vydání knihy zaštítili, František Čermák a Vladimír Petkevič. „Český národní korpus (ČNK) je akademický projekt zaměřený na budování rozsáhlého počítačového korpusu především psané češtiny,“ dočteme se na webu ČNK a najdeme tam přístupné databáze. Jde o aktivity chvályhodné, protože čím více slovníků bude skrze internet dosažitelných, tím se zvyšuje šance, že pořád ještě opovrhovaný pojem „vygooglovat“ navýší spolehlivost svého obsahu.

Z normalizačních časů: Staroměstské náměstí, Praha, osmdesátá léta

Z normalizačních časů: Staroměstské náměstí, Praha, osmdesátá léta

Kdo se v tom má vyznat?!

Nejprve musíme do roku 2010. Tehdy v Nakladatelství Lidové noviny vyšel Slovník komunistické totality. Jako editoři nyli uvedeni uvedeni ředitel ČNK Václav Cvrček, dále František Čermák a právě i Věra Schmiedtová. Cíl: „první pokus o zmapování jazyka oficiální komunistické propagandy“. Navíc v knize bylo vloženo CD „s úplným korpusem Totalita, který je možné pomocí speciálního obslužného programu prohledávat, a pokračovat tak v započatém výzkumu totalitního jazyka ve specifických, dosud nezkoumaných oblastech“.

O knize

Věra Schmiedtová: Malý slovník reálií komunistické totality.

Předmluva František Čermák. Nakladatelství Lidové noviny,  Praha 2012, 208 stran, doporučená cena 229 korun.

Jenže po „velkých“ slovnících obvykle následují „malé“, tak jako z primárních pramenů načerpají sekundární a z originálních autorů jejich vykladači. Proto nyní dostáváme do ruky Malý slovník reálií komunistické totality. Dotyčná Věra Schmiedtová v jeho úvodu o předchozím rozsáhlém slovníkovém počinu mluví, čerpá z něj a nakonec uvádí, že 1400 hesel v Malém slovníku „je tak i malou připomínkou té části lexikonu a jeho prostřednictvím i doby, která se do slovníků nevešla a neměla by být zapomenuta“.

Obálka Malého slovníku reálií komunistické totality

Obálka Malého slovníku reálií komunistické totality

Těžko říct, co si pod citovanou větou přesně představit. Obsahuje nová kniha pojmy, které se na stránkách Slovníku komunistické totality neobjevily? Pak tedy přece mají být na CD, v kompletním korpusu, jak nás editoři, mezi něž autorka patřila, v roce 2010 informovali. Anebo ne? Při nahlédnutí na web ČNK zjistíme, že v odkazu Naše publikace je řeč o obou knihách. V anotaci „velkého“ slovníku čteme: „Slovník vychází z korpusu Totalita, který je založen na třech sondách (roky 1952, 1969 a 1977) do dobového tisku a publikací významně zasažených ideologií.“ A v propagačním textu „malého“ slovníku stojí: „Heslář byl sestavený na základě speciálního Korpusu totality, který obsahuje tři sondy Rudého práva z různých časových období a 91 naskenovaných propagandistických příruček, a na základě excerpce.“

Pořád tedy není zcela jasné vodítko pro výběr hesel, která Věra Schmiedtová nabízí a zmíněná anotace doporučuje jako výběrový výkladový slovník. Snaží se prý zachytit „dobový jazyk, s nímž přicházel v letech 1948-1989 do styku běžný člověk, který nepatřil ani mezi komunisty, ani mezi disidenty“. 

Z normalizačních časů: Staroměstské náměstí, Praha, osmdesátá léta

Z normalizačních časů: Staroměstské náměstí, Praha, osmdesátá léta

Kde takový člověk žil? Budeme číst slova totality, avšak slova nekomunistická a nedisidentská? Proč jsou pak tedy v Malém slovníku reálií komunistické totality pojmy „bolšán“, „komouš“, „KSČ“; proč, „chartista/-tka“, „androš“, „mánička“, a nakonec i onen odpíraný „komunista/-tka“ a „disident/-tka“? Věra Schmiedtová nevypracovala slovník takzvané šedé zóny, mimochodem pojmu, který v jejím lexikonu totalitních reálií chybí. To by byla jistě četba zajímavá a práce náročná.

Alibi

Prvním slovem Malého slovníku je „absentér“, posledním „žvýkací guma/ žvejkačka“. Dnes už se nežvýká? Nepopularizovali američtí vojáci tenhle produkt víc těsně před obdobím, které si autorka vytkla pro svůj výběr? A už nikdo nezanedbává pracovní docházku? Zkusíme-li zadat do internetového vyhledávače, zjistíme titulek, který zopakovalo několik českých serverů v srpnu 2012 o „absentéru Haškovi“, rozuměj o nepřítomnosti místopředsedy jedné politické strany v Poslanecké sněmovně. Ano, článek s názvem Bulač, meškač, absentér vyšel v Naší řeči z roku 1953. Měl tehdy jiné „jazykové zabarvení“? Rozumíme mu dnes odlišně? Co totalitního v něm minulá doba skrývala? Jak dokázala manipulovat se smyslem, aby se lichotka změnila v impertinenci? Na podobné otázky odpověď nenajdeme, k čemuž si Věra Schmiedtová pořídila alibi: „V tomto slovníku nemůžeme zachytit rozpor mezi jazykem a jazykovou realitou, neumíme zachytit dobovou lež, která by vysvítala na základě srovnání jazyka a této reality.

Noviny před 40 lety: Po zasedání ÚV KSČ

Noviny před 40 lety: Po zasedání ÚV KSČ

Noviny před 40 lety: Po zasedání ÚV KSČ

Noviny před 40 lety: Po zasedání ÚV KSČ

Nástroje nenalezeny

Zkusme to odjinud. Pramenem původního korpusu i obou zmiňovaných slovníků byl deník Rudé právo z let 1952, 1969 a 1977 a propagandistické „knihy různého rozsahu“. V Malém slovníku uvádí autorka ještě další excerpované zdroje, například vysílání rozhlasu a televize, písně Jaromíra Nohavici a k tomu deset knih vydaných mezi lety 2006-2010; v tom případě jde o jakousi meta-excerpci, příklady už někým vyhledané. Jaký je výsledek? Kupříkladu heslo „nemáme“ vypadá takto: Častá odpověď prodavačů na otázku kupujících: ´Máte…?´: Králík přijde do řeznictví a ptá se: ´Máte salát?´ ´Ne,´říká řezník, ´nemáme, my salát nevedeme.´ / internet - vtip.“

Autorka chtěla stavět most dnešním mladým lidem k tehdejší realitě, ovšem útržky dobového tisku jej spíš zamlžují. K tomu přispívá schematičnost slovníku – abecedně řazená hesla pojmy paušalizují, stručné definice snižují výpovědní hodnotu na minimum. Je uvedeno, že některé výrazy jsou charakteristické pro dané období, že kolchozník či škůdce se uplatnil v padesátých, zatímco práskač nebo odpadlík v sedmdesátých letech minulého století; zjistíme, kdy jde o „oblíbené heslo“ (oddělit zrno od plev) či slovo (bratrský). Ale jak se vyrovnat se slovy opatřenými poznámkou „dobový pojem“ (Sunar, Oktávie, polotovar, remoska, víkend), evidentně nadtotalitními? Kam zařadit zpátečníka, skauta, zootechnika, rudého dědka či Ušaté torpédo, když nemáme nástroj k rozlišení, který smysl je posunutý ideologicky a kdy jde o neškodnou „lidovou tvořivost“.

Sunar

Sunar - Sunar - plnotučné mléko v prášku k dostání na příděl v lékárnách.

Jistěže nefunkční jsou dnes výrazy „pomocná stráž VB“ nebo „narušitel státních hranic“, ale co taková „cenzura“ nebo „odposlech“? To, že v prvním případě „oficiálně neexistovala“ a ve druhém jde o „nahrávání rozhovorů sledovaných osob pomocí odposlouchávacích zařízení“, má k nastínění tehdejšího zla a pokřivených úmyslů daleko.

Pomineme-li občasné překlepy nebo neobratné formulace, Malý slovník Věry Schmiedtové pohled na reálie komunistické totality nezaostří a obraz doby nevykreslí. Autorka tvrdí, že v letech 1948-1989 „existovaly dva jazyky“ – ovládajících a ovládaných. Nástroje k jejich rozlišení však neposkytla a přístup k pochopení neotevřela. Škoda.

Autor:


Rozstřel s expremiérem a bývalým předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem





Hlavní zprávy

Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.