Šlachovitý muž v rozložitém klobouku zbrocený potem před sebou trpělivě švihá mačetou. Na nohách má vysoké boty a urputně postupuje směrem kupředu. Najednou před sebou spatří obrovskou kamennou tvář, jejíž otevřená ústa ho zvou, aby vstoupil dovnitř. Ústa byla kdysi dávno branou do mayského města.
MayovéPůvodní obyvatelé jižního Mexika a severní části Střední Ameriky. Termín maya označuje obyvatele regionu, kteří si uchovávají určité podobné kulturní a jazykové tradice. Označuje se tak mnoho rozličných populací a komunit i etnických skupin v regionu Mezoameriky. Každá z nich má svou vlastní částečně odlišnou tradici, kulturu či historickou identitu. Počátkem 21. století zde žilo okolo šesti milionů potomků Mayů. Někteří se téměř integrovali do moderní kultury, která je obklopuje, jiní pokračují ve svých tradicích a často mají jako mateřštinu jeden z mayských jazyků.
Zdroj: Wikipedia |
Zdálo by se, že v moderním světě už pro dobrodruhy ze staré školy není místo. Planeta Země má jen velmi málo míst, kam lidská noha nevstoupila, nebo které nezmapovaly satelity.
Výjimky se však i přesto najdou. Jedním z nich je slovinský archeolog Ivan Šprajc, skutečný Indiana Jones, který se snaží zachovat odkaz legendárních objevitelů. Když stál před obrovskými kamennými ústy, věděl, že se mu to podařilo. Objevil bájné mayské město Lagunita, píše server CNN.
Badatelské choutky Šprajce započaly před mnoha lety v malé knihami zaplněné kanceláři na Akademii věd a umění ve slovinské Lublani. Po ztracených mayských městech začal v terénu pátrat v roce 1996. Paradoxně za to mohla válka, která propukla v Jugoslávii v roce 1991. Šprajc kvůli ní musel prodloužit svou expedici v Mexiku a zaměřil se právě na odkaz Mayů. Od té doby ho tato vášeň neopustila.
Záludnost satelitního snímkování
Bez přehánění se dá říct, že v rodném Slovinsku tráví jen zlomek roku, zbytek je plný práce v neprostupném terénu mexické džungle. Hlavní část průzkumů se vždy koncentruje mezi březnem a červem, kdy v oblasti panuje období sucha. Nebezpečí číhá na Šprajce a jeho tým na každém kroku. „Dvakrát jsme narazili na jaguára, jednou od nás byla puma jen několik metrů. Nebezpečnější jsou však jedovatí hadi, stejně jako hmyz, který přenáší Chagasovu chorobu nebo leishmaniózu,“ vysvětlil serveru The Guardian.
Rád vzpomíná na své první objevy. Bez nich by se totiž nemohl vypracovat na jednoho z nejslavnějších objevitelů dneška. Se svým týmem začínal v regionech u hranic s Belize, kde od místních věděl o malých ruinách. Tak pracuje nejraději - v kontaktu s lokálními obyvateli, co nejvíce v terénu. Satelitní snímky a moderní mapování však používá také, ale samo o sobě je podle něj přinejmenším problematické.
Šprajc na práci v terénu nedá dopustit.
„Když jsme první rok používali satelitní snímkování, dvakrát nebo třikrát jsme podstoupili dlouhou cestu k něčemu, co v obrázku vypadalo jako obrovská pyramida. Ukázalo se však, že je to jen obyčejný kopec,“ vzpomíná na objevitelské přešlapy.
Ve svých 60 letech výkonností a odhodláním zastíní většinu začínajících archeologů. Odměnou jsou pro něj momenty, jakým bylo objevení Lagunity. Jak se v takových chvílích cítí? „Je to pro mě vítězství. Obzvláště tehdy, když je za objevem dlouhé snažení. Někdy jsme se k dané lokalitě museli prosekávat dva i tři týdny. Netušili jsme přitom, co najdeme. Kdyby to však bylo jednoduché, udělal by to někdo už před námi,“ myslí si Šprajc.
Bez mačety nepřežijeme
Od roku 1996 spolu se svým týmem objevil víc než 80 mayských měst ukrytých hluboko v mexické džungli. Jak mohou mnohdy velká města zmizet v době, kdy satelity podrobně mapují každý kout Země? Podle Šprajce je odpověď jednoduchá: protože jsou extrémně odříznuté od okolí, skryté pod hustým porostem. „Je opravdu těžké se tam dostat. Je to biosféra, chráněná přírodní oblast, která nikdy nebyla od pádu mayské civilizace hustě osídlená,“ vysvětluje.
Šprajc Od roku 1996 spolu se svým týmem objevil více než 80 mayských měst
Džungle během stovek let pohltila celá města, která mohou objevit jen pozemní expedice. Šprajc na základě svých objevů přišel s teorií o zániku mayské civilizace. Většina mayských měst podle něj nezažila exodus až po příjezdu španělských objevitelů, ale mnohem dříve.
„Nikdo neví, co přesně se tehdy stalo, očividně to ale byla kombinace sucha, klimatických změn a přelidnění. Další události byly jen následkem; nájezdy a války mezi mayskými státy,“ vysvětluje Šprajc. Tyto boje pak podle něj měly obrovský dopad na městskou strukturu mayské říše, zejména na obchod.
Do hlubších teorií se však pouští nerad. On má nejradši objevitelskou práci, na jím nalezená města posléze nastoupí týmy výzkumníků. Jeho cílem není ani podrobné mapování oblastí. „My jen děláme první krok do neznáma,“ myslí si.
Svou zatvrzelostí a prací v terénu by spíše zapadl od dob objevitelů v 19. století. Dob, kdy byly moderní technologie vzdálenou budoucností. Objevitelé se museli spoléhat jen na trpělivost, odhodlanost a fyzicky náročnou práci v terénu. „Bez počítačů přežít dokážeme, bez mačety ale ne,“ dodává Šprajc s úsměvem.
