Pokud by se Česká televize rozhodla vysílat známou slovenskou pohádku Perinbaba, asi by ji musela nechat namluvit do českého jazyka nebo opatřit titulky - jinak by děti zřejmě nepochopily, oč běží. Slovensky totiž rozumějí skoro stejně jako rusky nebo polsky. "Dospělého člověka ani nenapadne, že by dnešní děti nemusely slovensky rozumět. Ale slovenština jim opravdu nic moc neříká. Nepřijdou s ní totiž téměř vůbec do styku," potvrdila zástupkyně ředitele pražské Základní školy v Korunovační ulici Jana Novotná. Podobné zkušenosti má i učitelka českého jazyka Anna Volavková. "Přečetla jsem svým žákům v páté třídě úryvek ve slovenštině, který byl dříve v čítance. Děti pak měly napsat, o čem to bylo. Smysl vyprávění sice pochopily, ale spoustu slov vůbec neznaly," tvrdí Volavková. Žáci se třeba domnívali, že slovo bábika - tedy panenka znamená babička, sloveso počúvať čili poslouchat měli za půjčovat, čučoriedky alias borůvky nedokázali dešifrovat vůbec. Ještě hůře pak dopadl pokus porozumět na videu nahraným zprávám Slovenské televize. "Plynulá řeč rodilého Slováka byla nad jejich síly. Mnozí si mysleli, že to musí být polsky," podivila se Volavková. Lingvisty a odborníky na komunikaci ovšem neznalost slovenštiny nepřekvapila. "V okamžiku, kdy se novinové články překládají ze slovenštiny do češtiny a do televize se slovenština dostane jedině v případě vtipu nebo parodie, zákonitě se tento jazyk dostane v očích dětí do zóny, kde je polština, ruština a další slovanské jazyky," míní Otakar Šoltys z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Ani dospělí se podle Šoltyse nebudou moci už dlouho chlubit tím, že umějí o jeden cizí jazyk - tedy slovenštinu - navíc. "Mnozí mají potíže porozumět už dnes. Jakmile si totiž přestanou tento ’cizí’ jazyk cvičit, začnou zapomínat. Knihy ve slovenštině tu ale téměř nevycházejí, zprávy STV vysílá televize příliš brzo ráno - prakticky není kde cvičit," podotkl Šoltys. Na nedostatek prostoru, který má slovenština ve sdělovacích prostředcích, upozorňuje i Ivana Svobodová z oddělení jazykové kultury Ústavu pro jazyk český Akademie věd. "Kvůli tomu tady záhy slovensky pozapomeneme, a to je velká škoda. Přitom jsme - díky pondělním slovenským inscenacím nebo zprávám, které jednou moderoval Čech a jednou Slovák - slovensky rozuměli všichni velmi dobře," lituje Svobodová. Nejhůře na tom podle ní budou právě Češi - Moravané totiž mají pro svou blízkost ke Slovensku vždy lepší předpoklady svým východním sousedům rozumět. "Některé části Moravy, pokud jde o nářečí, mají k slovenštině poměrně blízko. Třeba tam, kde se ú nezměnilo v ou - kde se běžně říká múka, tak tam podobné problémy asi nikdy řešit nebudou." Ani na Slovensku si zatím nedělají těžkou hlavu z toho, že by českému jazyku přestávali rozumět. "Soudím, že u nás je ta situace o něco lepší. Jednak chytíme vaše televizní stanice, takže češtinu denně slyšíme, jednak i naše televize dávají řadu českých filmů. I česky psané literatury je u nás dost. Nijak jsem si nevšiml, že by někomu dělalo potíže rozumět vám," prohlásil František Ruščák z katedry slovenského jazyka Fakulty humanitních a přírodních věd Prešovské univerzity v Prešově. Podle něho se i děti ve slovenských školách s českým jazykem poměrně často setkávají. Zato slovenština se téměř beze zbytku vytratila z českých učebnic. "Dříve byly v čítankách ukázky z děl slovenských spisovatelů, a když se v mluvnici hovořilo o národním jazyku, podstatná kapitola byla věnovaná slovenštině. To už dnes v učebnicích není," podotkla Svobodová z Ústavu pro jazyk český. A zřejmě ani nebude. "Po revoluci se tyto pasáže z knih vyňaly," připustila Jaroslava Delišová z ministerstva školství, která se zabývá výukou cizích jazyků. "Zatím se neuvažuje o tom, že by se slovenština do učebnic vrátila. Záleží to na učiteli, zda to považuje za důležité a zařadí dětem do výuky nějakou ukázku. Ale v osnovách to určitě nebude," uvedla Delišová.
30. září 1998
