Návštěvu švédského ministra obrany Petera Hultqvista koncem ledna na Slovensku lze doslova označit za první, avšak velmi důležitý impulz ve vyjednávání o případném pronájmu nových nadzvukových strojů pro slovenské vzdušné síly.
Slovenské migyPapírově mají slovenské vzdušné síly ve výzbroji 21 strojů MiG-29. V roce 2005 se Slovensko částečně modernizovalo 12 strojů za 2,2 miliardy tehdejších slovenských korun. Šlo zejména o výměnu spojovacích a některých avionických systémů. Zbylých 9 bylo uloženo. |
„Slovenská republika si nemůže dovolit nakoupit nové stíhačky, protože na to nejsou finanční prostředky. Švédská strana nám zatím jako jediná nabízí nejvyváženější variantu, a to je pronájem letových hodin. Bavíme se o všech možnostech,“ uvedl slovenský ministr obrany Martin Glváč.
Bratislava se námluvami se švédskou stranou nijak netají už od poloviny loňského roku. I když podle zasvěcených zdrojů blízkých právě švédskému výrobci Saab zatím jednání po několika měsících nijak zásadně nepokročila. Na konkrétní varianty případného pronájmu je prý tak ještě velmi brzy.
Nicméně i tak se v horizontu dvou let s největší pravděpodobností rýsuje velmi výhodná dohoda hned pro několik stran. Nejen pro Švédsko a Slovensko, ale rovněž pro Českou republiku.
Peníze až v první řadě
Slovensku v listopadu 2016 skončí platnost takzvané abonentní smlouvy na současné letouny MiG-29 zajišťující přísun náhradních dílů z Ruska. O prodloužení ve stávající formě už neuvažuje. Není přitom tajemstvím, že už delší dobu má slovenské letectvo s provozuschopností migů velké problémy.
Do té doby musí vybrat letouny, kterými stroje ještě sovětské provenience nahradí. Ministerstvo obrany a potažmo slovenská vláda avizovala, že modernizace nadzvukového letectva je jednou z klíčových priorit. Ovšem nákup nových či olétaných dvoumotorových „plnokrevníků“ v podobě třeba strojů F/A-18 nebo Eurofighter je vzhledem k omezeným rozpočtovým zdrojům zcela nereálný.
Bratislava se tak logicky poohlíží po levnějších jednomotorových strojích, které jsou na trhu. V tomto ohledu se nabízí tradiční a v boji osvědčený americký stroj F-16, který má z nejbližších spojenců ve výzbroji na příklad Polsko, anebo švédský JAS-39 Gripen, který střeží nebe u sousedů v Česku a v Maďarsku.
F-16 Fighting Falcon versus Jas-39 GripenF-16 Fighting Falcon (Lockheed Martin) Jas-39 Gripen (SAAB/BAE) |
A švédský stroj je momentálně favoritem, protože výrobce nabízí Slovákům stejně jako předtím Čechům a Maďarům dlouhodobý pronájem.
Bratislava má pochopitelně jedno důležité kritérium. Náklady na pronájem letounů by neměly být výrazně vyšší než provoz stávajících stíhaček MiG-29. Provoz gripenů se přitom řadí k těm nejlevnějším.
Čeští piloti gripenů umějí tankovat za letu:
7. března 2012 |
Tady je „Gripenovo“
Slovensko podle Glváče uvažuje o pronájmu gripenů na 1 000 až 1 200 letových hodin ročně. Vzhledem tomu, že Česká republika si platí zhruba 2 000 hodin ročně a má k dispozici celkem 14 strojů (12 jednomístných a 2 dvoumístné), lze odvodit, že slovenští stíhači by měli ve výzbroji 6 až 8 letounů.
Kde slouží Gripen
|
Pronájem gripenů označují za dobré řešení i letečtí experti. „Pro Slovensko v současné situaci zřejmě jediná možnost, jak si uchovat schopnosti nadzvukového letectva,“ konstatoval Jan Čadil, šéfredaktor časopisu Letectví & kosmonautika.
Otázkou však podle jeho slov zůstává, zda Slovensko najde dostatek finančních zdrojů. Pokud ano, ze střednědobého i dlouhodobého hlediska může země získat řadu výhod. A nejen ona. Ve střední Evropě by tak vznikla pomyslná kapsa hned tří zemí operujících se stejným typem stíhacích letounů. Stejnou logistikou, výcvikem personálu i zbraňovými systémy a možnostmi, jak při provozu stíhaček dál ušetřit. Česko by v tomto ohledu rádo vytvořilo společné středoevropské centrum výcviku pilotů pro gripeny.
A například plánovaný a dlouhé roky diskutovaný projekt zabezpečení společné ochrany vzdušného prostoru mezi Slovenskem a Českem by neměl prakticky žádné překážky. „Pronájem gripenů by společnou ochranu výrazně zjednodušil,“ dodal Čadil.
Společné česko-slovenské nebe
Několikrát oprášený projekt se začal konkrétněji rýsovat až loni. První plány, že by Češi a Slováci chránili nebe nad oběma zeměmi společně, se však datují už do období let 2000 až 2002.
Tehdy se například hovořilo o takzvaném nizozemsko-belgickém modelu, kdy jeden týden měla pohotovost nad celým územím Beneluxu belgická letka a další týden nizozemská. Velmi odvážně vize počítaly například s ochranou nebe nad celou Visegrádskou čtyřkou - tedy i Polskem a Maďarskem.
Provoz stíhačůStudie prestižní odborné konzulzační společnosti IHS Jane’s z roku 2012 porovnala provozní náklady součaných nadzvukových letounů. Švédský Gripen přitom vychází nejlépe. Náklady u dvoumotorových "plnokrevných" letounů jsou pak pochopitelně prakticky dvojnásobné.
|
Z plánů a velkých prohlášení ale dosud vždy sešlo, většinou z technických a finančních důvodů. „Nemůžete očekávat, že uděláte například s Českou republikou společné nadzvukové letectvo, přičemž Češi dají nové gripeny a vy dáte staré migy. Tak to nefunguje. Když chcete mít se sousedem společné koňské spřežení, tak nemůže on dát krásného dvouletého ušlechtilého koně a vy umírající kobylu. To by nešlo,“ řekl například slovenský ministr obrany v letech 2010 a 2011 Ľubomír Galko.
Pokud by vzdušné síly obou zemí disponovaly stejným typem víceúčelového bojového letounu, byla by to ideální varianta. České gripeny by bez nejmenších problémů mohly být „obslouženy“ a vyzbrojeny na Sliači, ty slovenské zase v Časlavi.
Nabízí se rovněž společné a levnější mise třeba při ochraně vzdušného prostoru nad Pobaltím či společné a tudíž výhodnější nákupy radarové techniky a výzbroje.