Mikuláši Dzurindovi nemůže část voličů slovenské pravice přijít na jméno. Dvojnásobný slovenský premiér, který končil svoji kariéru ve vrcholné politice jako ministr zahraničí v kabinetu Ivety Radičové, je dnes pouhým řadovým poslancem. Ani ve Slovenské demokratické a křesťanské unii (SDKÚ), v níž byl od jejího počátku v roce 2000 až do loňských voleb předsedou, už nemá Dzurinda žádnou funkci. Podobně je tomu i s Dzurindovým korunním princem Ivanem Miklošem. A Iveta Radičová, jež měla být novou hvězdou SDKÚ, odešla po předčasném konci svého premiérského angažmá znechucená z politiky.
Jenže na jejich místo nikdo výrazný nepřišel. Bratislavský župan Pavol Frešo, který se před rokem postavil do čela SDKÚ, kromě lehkého příklonu k protiromskému rasismu nic nepředvedl. A jeho poražená soupeřka o předsednický post, bývalá ministryně spravedlnosti Lucie Žitňanská, se zatím zviditelnila jen založením frakce "Tvoříme Slovensko", což může být krok k odchodu ze strany a rozpadu SDKÚ.
"To jen pomáhá Robertu Ficovi," ohodnotil aktivity Žitňanské Frešo. Zatímco v SDKÚ se bojuje o vliv a moc, preference strany dál padají. Dzurindovi se před rokem přes kauzu Gorila i faktické distancování se Radičové od své mateřské strany podařilo SDKÚ s odřenýma ušima alespoň dostat do parlamentu. Frešovi se nedaří už ani to. SDKÚ se už v několika průzkumech ocitlo po čárou ponoru v podobě pětiprocentní hranice vstupu do Národní rady.
Od strany, která má v poslaneckých lavicích hned několik bývalých ministrů, by člověk čekal víc než prohlášení typu, které dal Frešo před několika dny k zrušení rovné daně: "Nebylo rozumné rušit rovnou daň. Dobře, bylo to pro socialisty důležité, ale pak navrhujeme snížení daně z příjmů pro zaměstnavatele."
Lipšic doufá, Fico se směje
Zatímco SDKÚ má jen neschopného lídra, další dvě bývalé vládní strany se fakticky rozpadly. V liberální straně Svoboda a Solidarita (SaS), která způsobila pád kabinetu Ivety Radičové a předčasné volby loni na jaře, Richard Sulík uhájil v březnu post předsedy SaS. Zaplatil za to však odchodem svého protikandidáta Jozefa Kollára a čtyř dalších poslanců ze strany.
Také ve volbách relativně nejúspěšnější Křesťanskodemokratické hnutí (KDH) neudrželo ve svých řadách svého nejpopulárnějšího politika - bývalého ministra vnitra Daniela Lipšice, který si se skupinkou věrných založil stranu Nová většina.
Tomuto názvu se nejdříve mnozí političtí soupeři smáli, ale v posledních průzkumech se už preference Lipšicovy strany blíží deseti procentům, zatímco SaS už nemá ani procenta tři. O tomto víkendu se navíc Nová většina rozrostla o odpadlické poslance ze SaS, což může Lipšicovi přinést další hlasy.
"Dnes se tu do Dunaje vlévá Morava," pronesl při slavnostním vstupu sedmi poslanců SaS v čele s Kollárem Lipšic. "Stará pravice se hádá, nová pravice se spojuje," dodal Lipšic. Politologové to sice pokládají za dobrý krok, ale varují, že křesťanský politik Lipšic to nebude mít s bývalými politiky velmi liberální SaS lehké.
Oproti rozvratu na pravici naopak panuje spokojený klid na levici. Směr premiéra Roberta Fica, který nemá na levici soupeře, má více než 40procentní podporu a v parlamentu by získal lehce většinu křesel.