Třeba volební účast: na Slovensku sedmdesát procent, v Česku padesát sedm procent. A to tam mají již od rozdělení federace dvakrát větší nezaměstnanost, která by, jak známo, teoreticky měla odrazovat od zájmu o politiku.
Tamější Dzurindova koalice vydržela čtyři roky (i když tomu nikdo nevěřil) a teď může v pravicovějším kabátě další čtyři roky pokračovat. Schopnost domluvit se a dohodu pak dodržet je také výrazem politické kultury. A jak dlouho vydrží naše nová vládní koalice? Zkusme brát sázky.
A kolik lidí že to letos volilo komunisty u nás? A co neslavná perspektiva české pravice? Na Slovensku by bez Maďarů pravice nevládla. Dopracuje se česká společnost, žijící již přes padesát let bez vyspělé národnostní menšiny, ještě někdy v dohledné době k většinové pravicové vládě? Náš televizní magnát chce být teď na Znojemsku senátorem.
Kdyby býval před pár lety založil stranu nováků, dopadl by asi o dost lépe než pán Rusko na Slovensku. Ředitel Novy chce hlavně imunitu, Ruskovi kriminál nehrozí. Česká veřejnoprávní televize omezuje zpravodajské a diskusní pořady, ale na Slovensku existuje docela dobrá čistě zpravodajská televize TA 3. Dívá se na ni spousta Čechů. Je soukromá.
To Češi vyvážejí na Slovensko v podobě televize JOJ tu nejhorší žumpu, kterou vyškrábou v děravém nováckém kýblu. Hospodářsky Slovensko zaostává, jenže před čtyřmi lety stálo před bankrotem a nikdo mu nechtěl půjčit ani za 40 procent.
Faktem také je, že slovenské soudnictví - a to bohužel i to ústavní - obsazené z valné části Mečiarovými lidmi, je personálně v dosti bídném stavu. Ale politicky? Pod Tatrami existuje přímá volba starostů (primátorů) i prezidenta, u nás v této sféře politiky jednoznačně vítězí zákulisní praxe.
Díky poslanci Jánu Langošovi mají Slováci fungující zákon o svobodě informací a mnohem dříve než my plně zpřístupnili svazky StB. A to ještě na Slovensku na jaře málem schválili radikální penzijní reformu.
Češi jsou možná v něčem napřed, ale dávno už ve svém bahýnku usnuli hlubokým zimním spánkem.
