V Česku se zatím této povinnosti zříká například Fond národního majetku. „Za vyhledávání informací není nutné na Slovensku platit,“ dodává Kužílek. I v tom jsou tedy východní sousedé dále, protože v Česku se na některých úřadech platí nejen diskety či papíry, ale i čas, který úředník stráví při vyhledávání odpovědi na položený dotaz.
Vysokých požadavků na informační otevřenost se však obávají slovenští soudci. “Podle procesního práva zatím platí, že rozsudek i soudní projednávání případu jsou veřejné, ale písemná forma rozsudku je pro veřejnost nedostupná,” uvádí jednu výhradu tisková mluvčí slovenského ministerstva spravedlnosti Andrea Krajniarová. Informační zákon však vyžaduje, aby bylo možno do rozsudků nahlédnout nebo si pořídit kopie.
“Poskytování informací brání nedostatek počítačů,” vyslovuje druhou obavu předsedkyně soudu v Bánské Bystrici Jana Dubovcová. “Ze 32 soudců na okresním soudě jich používá počítač jen devět.” Ještě tvrdší je její kolegyně Eva Handlová: “I takové velké soudy, jako jsou v Humenném nebo v Bratislavě, nejsou počítači vybaveny vůbec.” Zároveň ovšem přiznává, že mnohé soudy počítače mají, ale místo soudců je používají administrativní pracovníci pro vedení ekonomické agendy.
Konzultant vládních úředníků i nestátních organizací, které informační zákon parlamentem protlačili, Milan Galanda k tomu trochu vzletně říká: “Jsme sice chudá země, ale lze spočítat, kolik stojí demokracie?” Podle soudkyně Evy Handlové je však jasná odpověď na požadavky ohledně informací: “Nejsou peníze.”
“Výroky soudů jsou zkreslovány novináři,” uvádí třetí důvod obav z uvolnění stavidel informací pro veřejnost Eva Handlová. Vysvětlení tohoto rozporu vidí redaktorka rádia Twist Katarína Marettová v uvažování soudců: “Spravedlnost stojí nad zákonem - a potom se stane to, že kvůli procesu s bosem podsvětí legislativci už třikrát změnili zákon.” Takové případy novináři samozřejmě komentují ne vždy podle představ soudců. Podle mnohých soudců však tkví problém v neschopnosti a mnohdy zlé vůli žurnalistů.
Pro tento spor nabízí po ročních zkušenostech z Česka Oldřich Kužílek vyvětlení: “Žadatel o informace je vždy laikem a ptá se odborníka. Ten však není zvyklý hovořit jen o jádru problému a bere snahu o zjednodušení jako útok na svoji kompetenci.”
Tisková mluvčí ministerstva spravedlnosti Andrea Krajniarová odhaduje, že při současném tempu zavádění počítačů na soudech, by mohli soudci dostát svým povinnostem z informačního zákona za tři až čtyři roky. Zákon ovšem platí již několik dnů.
“Černého Petra má v rukou justice. Není však v penězích, ale v zastaralém myšlení,” shrnuje dlouhé debaty nad informačním zákonem Jana Dubovcová. “Zatím o informování veřejnosti jen přemýšlíme, ale nic pro to neděláme.”
