Má mnohem víc pravomocí než celá vláda dohromady. Paradox přitom je, že ve vládě je spousta úplně zbytečných ministerstev. Nevíme, co chystá nový ministr průmyslu, jak se chce či nechce odlišit od svého boxerského předchůdce a jeho bláznivých velikášských programů.
Předseda vlády Špidla ekonomice nerozumí, zato věří v ideologii, která je pro hospodářství tuze nákladná. Zatím naštěstí své nápady nerealizuje, protože na to nejsou peníze.
Vládní většina je více než slabá a v představách o ekonomické politice nejednotná. Dva lidé z US, kteří ekonomice rozumějí Karel Kühnl a Ivan Pilip - stojí mimo vládu. Ekonom Jan Mládek (ČSSD) je poslancem a ministru Sobotkovi radí pouze externě stejně jako bývalý ministr Pavel Mertlík (dnes v soukromém sektoru).
Česká vládní opozice je taky slabá a málo inspirativní, Václav Klaus pořád blouzní o tom, jak se špatně privatizovaly banky, což je to hlavní (a spíše jediné), co se Zemanově vládě opravdu povedlo.
V Bratislavě se mezitím dějí věci. Ministrů a ministerstev je málo. V představách hospodářské politiky se vládní politici shodují. Vláda s jistotou rozjede penzijní reformu, má na to stranou peníze z privatizace plynárenství, bez rezervy se povinné individuální spoření rozjet nedá.
Česká vláda prostředky z privatizace projídá ještě dřív, než je dostane, a privatizace se jí teď navíc nedaří. Česká vláda neví, jak prodat ČEZ, slovenská dokončuje privatizaci elektráren. Ivan Mikloš má teď v Bratislavě na starosti ministerstvo financí. Je to zkušený politik a liberální ekonom, daně z příjmu podniků chce snížit na 15-20 procent, mluví se i rovné dani. Navíc na Slovensku chystají radikální reformu financování zdravotnictví.
Rozhodně je na Slovensku chuť a vůle věci měnit, zatímco u nás vládne pokleslý politický realismus a hluboký cynismus. Reformní elán tu nemá vůbec nikdo. Zato nám teď v Česku rychle rostou mzdy, a to je tak jediné, co rychle roste.
