Další z jednatelů Josef Jánský dodal: "O tom, že tady Šloufové měli pracovat, neví vůbec nikdo.
Nevím to ani já, který jsem byl v té době také jednatelem společnosti, ani naše účetní, ani naši obchodní referenti. Navíc tady neexistuje jediný záznam, že by tito pánové jako zaměstnanci cokoli udělali." Předchozím ředitelem firmy byl Zdeněk Munzar - nynější poradce ministra Petra Lachnita.
Většinový vlastník firmy Munzara na hodinu propustil v polovině roku 1997, když zjistil, že z Hawle za záhadných okolností odtekly desítky milionů. Munzar zároveň od roku 1992 podnikal se Šloufem ve firmě Bi&Bo.
Pokud Hawle Armatury podá na Munzara trestní oznámení, bude to znamenat i nepříjemnosti pro Šloufa. Kromě policie by se pak o jeho angažmá ve firmě zajímal i finanční úřad kvůli daním.
Proč se Šlouf a syn nechali zaměstnat ve firmě svého přítele a brali za to směšnou mzdu (Šlouf otec jednu dobu například tři tisíce)? Oslovení experti na obchodní i trestní právo vidí jako jediné možné vysvětlení to, že Šloufové potřebovali někde formálně pracovat, aby se jim započítávaly roky do důchodu a někdo za ně platil sociální a zdravotní pojištění.
"Obecně platí, že to je jediný smysl fiktivních zaměstnanců. Je to poměrně rozšířená věc a nikdo se tomu příliš nevěnuje," řekl například advokát Richard Maleček.
Všichni z trojice Miroslav Šlouf, Ondřej Šlouf a Zdeněk Munzar odmítli cokoli vysvětlovat. Šlouf otec i syn odmítli na otázky spojené s Hawle Armatury odpovídat. Zdeněk Munzar tvrdí, že si už na nic nepamatuje: "To je historicky dávná doba. Nepamatuji se, bohužel. Paměť je zkrátka taková, jaká je. S tím nic nenaděláte."
Současné vedení firmy Hawle Armatury před týdnem objevilo v šanonech, které tu zanechal Munzar a dosud je nikdo nezkoumal, jednoznačné důkazy o tom, že Miroslav a Ondřej Šloufovi prokazatelně měli s firmou uzavřený pracovní vztah. Oba podle pracovních smluv nastoupili v listopadu 1994 a skončili o dva roky později.
Zároveň byly v dokumentech se jménem Miroslav Šlouf založeny dvě žádosti o rozvázání pracovního poměru dohodou. Jedna s datem 18. prosince 1996 je psána na počítači a Šlouf podle ní chtěl skončit k 31. prosinci. Druhá je psána rukou, nese datum 13. ledna 1997 a výpověď měla platit k 31. lednu. Oba dokumenty podepsal Miroslav Šlouf.
V době mezi oběma výpověďmi přišly do firmy Hawle čtyři faktury od Šloufovy společnosti Pro Sanum celkem na dva miliony korun. Všechny zálohové faktury za Pro Sanum podepsal právě Šlouf. Pokud Miroslav Šlouf napsal výpověď v lednu 1997, znamenalo by to, že během měsíce zapomněl, že už jednu výpověď dal. Pokud však požádal o ukončení práce až v lednu, je výpověď z prosince antidatovaná a šlo o manévr, jak zamaskovat, že Šloufův zaměstnavatel (Hawle) dává milionové zakázky Šloufově firmě (Pro Sanum).
Firma Pro Sanum si ve fakturách pro Hawle účtuje peníze za nejrůznější analýzy (například Vypracování studie o možnostech odbytu výrobků na trhy východní Evropy za 450 tisíc, Vypracování optimalizační studie pro odbyt výrobků na trhu ČR za 590 tisíc, Projekt optimalizace finančních toků firmy Hawle za 520 tisíc a Zprostředkování kontraktu na dodávku plastových dílů za 440 tisíc). "Nic z toho firma Pro Sanum nikdy nedodala," uvedl nynější jednatel Hawle Jánský.
Jednatel Jánský je přesvědčen, že právě zakázky pro Pro Sanum byly příkladem toho, jak Munzar z Hawle Armatury odčerpával miliony. Jinými slovy, Jánský si myslí, že smlouvy byly fiktivní.
Firma Pro Sanum navíc v době zakázek měla předmět činnosti koupě zboží za účelem prodeje, v obchodním rejstříku není ani slovo o nějakém poradenství. Kromě toho z rejstříku vyplývá jasná provázanost Šloufa a rodiny Munzarových - do Pro Sanum postupně nastoupili Munzarovi synové Tomáš a Martin.
Tomu, že Šlouf otec a Šlouf syn nemohli ve firmě Hawle Armatury pracovat na plný úvazek, nasvědčuje i skutečnost, že oba v tu dobu působili na plný úvazek někde úplně jinde. Miroslav Šlouf například po celý rok 1996 pracoval pro předsedu sociální demokracie Miloše Zemana - nejdříve jako šéf jeho volební kampaně a od června jako ředitel sekretariátu předsedy Poslanecké sněmovny.
Ondřej Šlouf zase podle dokladů z firmy Hawle byl dokonce mimo republiku. "Z nalezených dokumentů vyplývá, že pan Ondřej Šlouf do práce ani docházet nemohl, protože minimálně od ledna 1994 do února 1996 pobýval na dlouhodobé pracovní a studijní stáži v Kanadě," řekl jednatel Hawle Drmola.
