Irácký prezident právě vynesl na stůl další falešnou kartu. Ochotou vpustit inspektory vyhnané před čtyřmi roky vyráží Georgi Bushovi jeho zatím jedinou věrohodnou záminku k válce.
Je to průhledná, ale zároveň velmi účinná past. Jednání o příchodu inspektorů, krize kolem nich, jejich vyhazování a potom zase milostivé přijímání, to vše udrží Američany celé měsíce daleko od Iráku stejně spolehlivě jako divize republikánské gardy.
Starý lišák nezklamal. Jako vždy, když má dojít k nejhoršímu, odvrací hrozící střet tím, že jej mění v neškodnou partii stínového boxu. Takhle to hrál s inspektory celá 90. léta. Každý umí něco. Saddám, kromě toho, že umí zplynovat Kurdy, vyniká ve hře na kočku a myš.
Tah s inspektory je velmi účinné řešení. Irácký prezident náhle vypadá jako člověk, který nemá co tajit. Kdyby něco skrýval, nikoho by do země nepouštěl, že. Prosté, účinné - a nevěrohodné. Saddámovi se totiž nedá věřit.
Nikdo mu také nevěří a věřit ani nemůže. Pokud je on sám k sobě poctivý, měl by si v soukromí přiznat, že si věří maximálně tak asi na šestnáct procent. Za deset let, jež právě uplynula od přepadení Kuvajtu, se nalhal a napodváděl opravdu dost.
Vypouštěl sliby - a politici na Západě dělali chyby tím, že mu to ulehčovali. Saddám brzy pochopil, že se chtějí vyhnout válce, a tak se tváří, že jeho slibům věří.
Poučení není tak složité. Opakování chyby se dá zabránit, když Západ přelstí Saddáma jeho vlastní zbraní. Tím, že mu pomůže jeho sliby splnit.
K tomu se dobře hodí cosi na způsob ultimáta. Bush mladší by si měl vzpomenout na proslulou čáru v písku Bushe staršího. Taková čára je užitečná věc: irácký prezident musí uslyšet termín, kdy OSN a USA chtějí, aby inspektoři přijeli, kolik jich bude a kam všude půjdou.
Neústupnost je nyní paradoxně jediná cesta jak zabránit válce. Pokud dojde k repríze zesměšňující hry na kočku a myš, nezůstane Bushovi nakonec jiná možnost než úder.
