Je těžké dětem vysvětlovat, proč by se měly chovat slušně, když se tak nechová ani premiér.
Zeman nebyl upřímný, jak to sám nazýval, on byl - mírně řečeno - neslušný. Špidlovskému stylu vládnutí lze vytknout demagogii, ale nikoli zemanovskou sprostotu.
Politické klima v zemi pročistil fakt, že byla konečně jasná koalice a opozice. Problém opoziční smlouvy nebyl ve spojenectví nesourodých sil ČSSD a ODS, ale v chatrně maskovaném spojenectví a dělbě moci.
Jak si tedy zatím počínala vláda postižená slabou oporou v parlamentu a vnitřní nesourodostí? Vláda se osvědčila jako v podstatě věrný spojenec USA. Skončilo urážení sousedů. Podařilo se dojít na práh vstupu do EU. (Kampaň ovšem vláda zpackala, kdyby se lidé rozhodovali podle ní, dopadlo by to bledě.)
Za tisíciletou vodu a prohranou arbitráž za Novu vláda také nemůže. Dokonce se pustila do takových restů minulosti, jako byla akce Internet do škol nebo stavba dálnice do Ostravy.
O kompetenci členů této vlády lze někdy pochybovat, ale nemá své Lachnity, Kavany, Fencly, atd. Na vládě však leží stín, že někteří její členové seděli i v nechvalně proslulé vládě minulé. Že na Hradě sedí muž, kterého tam vláda nechtěla, není jistě problém vlády jako celku, ale strany, které ji tvoří, to zpackaly společně.
A to už jsme u negativ. Krize armády (aspoň že profesionalizace je na dosah), skandály policie, nespokojenost ve školství a zdravotnictví, pokračující krize nájemného bydlení (strach z deregulace), rostoucí nezaměstnanost, obrovský deficit státního rozpočtu.
Zvonit nad vládou umíráčkem je přesto předčasné. Padnout může za týden i za rok. Nečekejme však od žádné vlády příliš. Poměrný volební systém vede snadno k vytváření koaličních slepenců nebo slabých menšinových vlád. Proč nezměnit volební systém tak, aby umožnil silné vládě ukázat, co umí?
