Nicméně něco jiného je symbol a něco jiného je skutečnost, kdy s postupující dobou znevažování mravních hodnot v naší zemi není žádnou výjimkou soudce snažící se ve své pohodlnosti vyřešit rychle kauzu, či někdy z neznalosti nebo neschopnosti rozhodnout ve složitých ekonomických kauzách vydá rozsudek, který je postaven proti všem principům a definicím spravedlnosti a upřednostní či osvobodí člověka porušujícího veškeré etické či morální kodexy. Bez ostychu se tak zpronevěří, někdy i za osobního prospěchu, všem svým přesvědčením, které měl při studiích práva na universitě.
Myšlení občanů tak bombardují kauzy, kde si představenstvo vyplatí vysoké odměny v milionech za dosažení zisku stanoveného společností a následně provedený audit zjistí, že daná kritéria nebyla splněna, protože vznikla místo zisku ztráta. Při hrozícím trestu dvanácti let za zpronevěru vyjdou z celého případu jak beránci v rouše nevinném za asistence advokáta, který jasně definuje stav naší justice a orgánů činném v trestním řízení prohlášením, že se zatím učí ve složitých kauzách orientovat. Soudkyně označí jednání obžalovaných za neetické, ale nikoli trestné.
Osvobozujícím verdiktem soud počastuje provinilce i v jiné kauze, kdy evidentní daňový únik a machinace s rozdělením finančních částek vlastně nikdo nespáchal, neboť osoba podepsaná pod daňovým prohlášením vlastně za něj neručí, protože podepsal v dobré víře na základě dodaných podkladů. Rozsudek jistě vstoupí do dějin a stane se návodem k obcházení chatrného zákona.Také příklad neetického jednání, nikoli však trestného.
Podobně dopadají i kauzy, kdy se ve vytunelovaných podnicích obrátí k soudu okradení minoritní vlastníci a soudy po mnoha letech rozhodnou ve prospěch zloděje, kdy jeho jednání není trestné, pouze neetické. Stěžovatel nejen, že utrpí morální újmu, ale i ekonomickou, kdy za mnohanásobných soudních poplatků při odvolávání musí ještě zaplatit poplatky za prohrané soudní řízení včetně nákladů za právního zástupce druhé strany.Občan tak propadá pocitům bezmoci rovnajícím se pocitům bezmoci při teroristickém útoku, kdy neviní doplácí svým zdravím a životem na ideály druhých.
Nelze tedy nic jiného než konstatovat, že Spravedlnost s páskou na očích je opravdu slepá a váhy se spravedlivou mírou jsou velmi dobře cinknuté ve prospěch těch, jejichž jednání je pouze neetické.Je možné pochopit nechuť soudců se dále vzdělávat, aby podobné kauzy byli schopni vůbec soudit spravedlivě a lze i pochopit jejich obavu nést za své rozhodnutí také odpovědnost, nikoli však akceptovat, protože za této rovnováhy společenských vztahů bychom svůj vstup do EU prodloužili.
Myšlení občanů tak bombardují kauzy, kde si představenstvo vyplatí vysoké odměny v milionech za dosažení zisku stanoveného společností a následně provedený audit zjistí, že daná kritéria nebyla splněna, protože vznikla místo zisku ztráta. Při hrozícím trestu dvanácti let za zpronevěru vyjdou z celého případu jak beránci v rouše nevinném za asistence advokáta, který jasně definuje stav naší justice a orgánů činném v trestním řízení prohlášením, že se zatím učí ve složitých kauzách orientovat. Soudkyně označí jednání obžalovaných za neetické, ale nikoli trestné.
Osvobozujícím verdiktem soud počastuje provinilce i v jiné kauze, kdy evidentní daňový únik a machinace s rozdělením finančních částek vlastně nikdo nespáchal, neboť osoba podepsaná pod daňovým prohlášením vlastně za něj neručí, protože podepsal v dobré víře na základě dodaných podkladů. Rozsudek jistě vstoupí do dějin a stane se návodem k obcházení chatrného zákona.Také příklad neetického jednání, nikoli však trestného.
Podobně dopadají i kauzy, kdy se ve vytunelovaných podnicích obrátí k soudu okradení minoritní vlastníci a soudy po mnoha letech rozhodnou ve prospěch zloděje, kdy jeho jednání není trestné, pouze neetické. Stěžovatel nejen, že utrpí morální újmu, ale i ekonomickou, kdy za mnohanásobných soudních poplatků při odvolávání musí ještě zaplatit poplatky za prohrané soudní řízení včetně nákladů za právního zástupce druhé strany.Občan tak propadá pocitům bezmoci rovnajícím se pocitům bezmoci při teroristickém útoku, kdy neviní doplácí svým zdravím a životem na ideály druhých.
Nelze tedy nic jiného než konstatovat, že Spravedlnost s páskou na očích je opravdu slepá a váhy se spravedlivou mírou jsou velmi dobře cinknuté ve prospěch těch, jejichž jednání je pouze neetické.Je možné pochopit nechuť soudců se dále vzdělávat, aby podobné kauzy byli schopni vůbec soudit spravedlivě a lze i pochopit jejich obavu nést za své rozhodnutí také odpovědnost, nikoli však akceptovat, protože za této rovnováhy společenských vztahů bychom svůj vstup do EU prodloužili.
