Jakkoli žádný návrat k policejnímu státu ani na sklonku vlády Miloše Zemana nehrozí, spíše ztrácíme, než získáváme. Například maskovaní demonstranti. Přítel pořádku řekne: Já pracuji, dodržuji zákony a platím si policii k tomu, aby uchránila mou výlohu před dlažebními kostkami rabiátů. Proč by měli být ve výhodě? Když už je ten globalismus takové zlo, proč se mu bojí ukázat tvář? Jenže celá věc se dá obrátit.
Policisté si nyní mohou líp vyřídit účty s tím, koho nemají rádi. Mohou nás snáze zatýkat a vyslýchat. Jejich moc nad občany se o něco zvýšila. Opravdu chceme, aby se, byť pod záminkou obecného prospěchu, zvětšovala moc policistů nad občany?
Podobně je to s vyššími pravomocemi strážníků. Je možné, že bude víc pořádku v ulicích. Ale bude také o něco víc šikany. A to i v případě, že městští ozbrojenci jsou doslova andělé. Každý však ví, že odtahování automobilů je výnosný obchod. Obchoduje se s řidiči, obchoduje se s odtahovými firmami. Víc pořádku? Ne, víc korupce.
Kamery? Odradí zlosyny, kapsáře a bijce. Dost možná. Ale velký bratr uvidí, s kým se na nároží líbám, před kým smekám klobouk, jak smrkám. Opravdu chceme být ve jménu pořádku viděni? Neměli bychom mít kamery i doma? Za iluzi pořádku platíme kouskem svobody.
Byl zakázán jeden Mein Kampf a jedna karikatura. Já zde napíšu: Marihuana je neškodná a měla by být povolena. Nemyslím si, že půjdu do vězení. Vycházejí tisíce knih a miliony karikatur bez jakéhokoli omezení, stovky gymnazistů nyní šlukují svého jointa a mají z postihu asi stejný strach jako ze školníka.
Žádné reálné zlo ze zákonů rozšiřujících pravomoci represivního aparátu a omezujících naši svobodu shromažďování a slova zdánlivě neplyne. Žijeme přece v té lepší a šťastnější části světa a už se nikdy otroky, kteří se třesou před domovními důvěrníky a policejními špicly, nestaneme. Zdá se však, že nám jaksi ke spokojenosti chybějí a musíme si je nahradit ze svého.
