"Neměl jsem co dělat, nudil jsem se, a tak jsem ve volném čase vzal kus větve, kudličku a vyřezal jsem svého prvního panáčka," vzpomíná Duben.
Zalíbilo se mu to, sehnal si tedy nejrůznější dlátka a začal zkoušet, co všechno jde se dřevem dělat. Dnes už tolik času nemá, a tak panáčků postupně ubývá.
"Vyřádím se v práci, veterináři jsou vzdělaní a je s nimi sranda. Občas také napíšu nějakou esej," říká Duben.
Již dříve se živil psaním a díky studiu na vysoké zemědělské pracoval také jako zootechnik v cirkuse. Jako mladý prý psal jako mnoho jiných básničky. Nyní už mu z toho zbyly jen příjemně rozptylující veršované úvody k tiskovým zprávám.
Dříve Duben vytvářel především drobné motivy z nejrůznějšího dřeva. Kamarádi mu přinášeli tis, mahagon, lípu, švestku či olivu. Vznikaly výtvory inspirované nejen vlastní fantazií, ale také cestami po světě či například obrazy Jana Zrzavého.
Když si však při tvorbě jedné obzvlášť detailní práce přeřízl šlachu na palci, rozhodl se, že už se bude věnovat tvorbě větších věcí. V poslední době tak vznikají také díla vytvořená motorovou pilou.
 Duben v dubnu. Pod tímto názvem představil mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben své ze dřeva vyřezávané sošky na výstavě v prostorách ministerstva zemědělství. (18. dubna 2002) |
