Sára se vzpouzela a i v Portugalsku byla nešťastná, zvedly se vášně mezi právníky, portugalský soud byl podezříván z podjatosti. A hle, nakonec rozhodl včas a správně – holčička se vrátila domů, ale s tátou se bude vídat.
Případ malé Terezky, kterou, ač je zdravá, nechal soudce Sládek zavřít do psychiatrické léčebny, je ze stejného těsta.
Terezčina máma nenávidí jejího tátu a všemožně mu brání v tom, aby se s dcerkou stýkal. Její otec se svého práva někdy až hystericky domáhá, dospělí lidé se nemohou slušně dohodnout a soudy neumějí už deset let spor vyřešit tak, aby byl jejich vztah snesitelný a dítě bylo šťastné.
Nyní shůry jako deus ex machina pan prezident vzkazuje, aby soudce Sládek přehodnotil své rozhodnutí. Kdo by nezatleskal jeho citlivému srdci!
Ještě lepší službu Terezce a vlasti by však Václav Klaus udělal, kdyby se zasadil o sepsání takových zákonů, které znemožní matkám, aby unášely děti jejich otcům a rozsévaly tak neštěstí.
