Špičkoví sociální demokraté se předhánějí v ujišťování, jak moc Grossovi věří, a zpravidla také hned naznačují, že „ty Grossovy aféry nejsou jen tak“ a že za nimi někdo stojí. Mluví se o postojích lidovců, o tom, zda je Miroslav Kalousek se svými kolegy dobrým spojencem, nebo falešným zrádcem.
V tom všem se však ztrácí to podstatné, a sice v čem vlastně spočívá problém ministerského předsedy.
■ 1. Neobratné vysvětlování vlastního hospodaření
„Je to pro mě velké ponaučení. Ve věcech, především těch materiálních, má mít člověk takový přehled, že když přijde otázka, sáhne do šuplíku a vytáhne příslušné materiály,“ prohlásil Stanislav Gross. Ovšem nikoli nyní, ale v září roku 1999. Reagoval tak na poměrně banální aférku okolo toho, kdo platil účty za jeho mobilní telefon.
Tato slova Grosse samého, která pronesl pouhý měsíc poté, co si kupoval byt a za ne zcela jasných okolností si na něj půjčoval 1,2 milionu, se výborně hodí i k aktuální Grossově bytové aféře. Problém je, že předseda vlády nebyl schopen jasně a přesvědčivě vysvětlit, jak to bylo s půjčkou na jeho byt.
Vysvětlení byla neúplná, slova Grosse a jeho strýce si odporovala, na scéně se náhle objevil podivný věřitel. Gross se zcela sám bez cizí pomoci uvrtal do politické aféry a připravil se o důvěru většiny lidí. Stačilo přitom jen málo, hned na první otázku – na kterou si chystal odpověď několik dní – říci úplně poctivě a přímo, odkud jsou peníze na byt. Nebyla by aféra, nemusel by nikoho přesvědčovat, že je obětí spiknutí...
Premiér ovšem jasnou odpověď nechtěl, nemohl nebo jen prostě zapomněl dát, a v tom je jeho hlavní problém. Citujme ještě jednou Grosse z roku 1999: „Fakta jsem si nezjistil, neseřadil, a v tom vidím velkou chybu. Tohle profesionál nedělá.“
■ 2. Podnikání premiérovy manželky
Stanislav Gross podcenil ještě jednu záležitost týkající se peněz, a sice podnikání své ženy.
Buď se nezajímal o to, jaký podnik a s kým se chystá jeho žena rozjet, nebo mu nedošla politická rizika, která jsou s projektem na pražském Proseku spojena.
Nejpozději ve chvíli, kdy se pro eBanku podepisoval jako manžel žadatelky o pětimilionový úvěr, se měl o celou věc začít pořádně zajímat.
Mělo mu dojít, že pro veřejné mínění může být silně problematické, když manželka premiéra podniká s partnerkou, která pronajímá nemovitost nevěstinci. Jistě, to dělá i řada jiných majitelů nemovitostí, ovšem ne každý z nich ručí za úvěr ženě vysokého ústavního činitele. Z pohledu premiéra je v podstatě lhostejné, zda paní Barková pouze pronajímá nemovitost, nebo zda dostává peníze přímo od dívek, které se prostitucí živí. Problém totiž nemá Libuše Barková, to je soukromá osoba a může podnikat, v čem chce.
Problém má politicky neobratný premiér, který podcenil veřejný dopad manželčina podnikání. A to ve více ohledech najednou. Měl tušit, že média a veřejnost bude zajímat nejen ručitelka jeho ženy, ale třeba i to, jak a z čeho by měla paní Grossová vracet pět milionů bance. To všechno musí být u manželky předsedy vlády ještě čistší a průhlednější než u jakéhokoli jiného podnikatele.
Gross měl zkrátka své ženě doporučit jiný druh seberealizace a vydělávání peněz. Takový, řečeno s Grossem, aby premiér po položení otázky mohl bez obav sáhnout do šuplíku a vytáhnout příslušné materiály...
Tyto dva základní problémy – nejasné vysvětlování vlastního majetku a neopatrné podnikání jeho ženy – jsou a budou potížemi předsedy vlády bez ohledu na to, jak silně bude mluvit o kampaních, štvanici, temných silách nebo falešných útocích.
Ani jeden z těch problémů mu nezpůsobil nikdo jiný než on sám. Osobně a bez cizího přičinění. Nic na tom nemění, že Gross nejspíš není sám, kdo má potíže, ani to, že Vlastimil Tlustý nechce prozradit své věřitele a Miroslav Kalousek to také dlouho odmítal.
Ať už se dodá jakákoli omluvná či zastírací omáčka, podstatné pro premiéra je jedno: udělal dvě vážné politické (nikoli nutně protiprávní) chyby a teď za ně pyká. A bude za ně pykat, ať už sociální demokraté o víkendu rozhodnou o svém předsedovi jakkoliv.
