V době, kdy píši tento komentář, nebylo jasné, zda hlavní příčinou masakru byly chyby ruských komandos, nebo nelidská krvelačnost teroristů.
Ti, kdo rozhodují o tom, zda a jak proti teroristům zaútočit, jednají jakoby v husté mlze. Zachrání víc mučených rukojmích, když půjdou do útoku, nebo když budou protahovat jednání?
Jsou ti maskovaní lidé opravdu odhodlaní popřít v sobě soucit a vraždit děti, nebo jen blufují? Ten, kdo velí mužům kolem obsazené školy, nikdy nemůže rozhodnout úplně dobře. Může mít jen štěstí a zmenšit krveprolití. V Beslanu se to podle dostupných zpráv nepodařilo.
Ať už ruské jednotky nezvládly situaci, nebo pod tlakem udělaly vražednou chybu, nesou hlavní a vlastně jedinou odpovědnost teroristé. Ti z Beslanu nejsou o nic lepší než vrazi z New Yorku, Madridu nebo Tel Avivu, i když se určitě bude diskutovat o tom, do jaké míry si za zvířecí nenávist mohou Rusové sami svým chováním v Čečensku.
Tahle debata je jistě důležitá pro volbu strategie v boji s nástupci beslanských bestií. Z morálního hlediska se však ti, kdo mučí a vystavují obrovskému riziku smrti malé děti, vylučují z lidské společnosti. Neexistuje žádný důvod, který by to mohl ospravedlnit byť z tisíciny procenta.
Tragédie v Osetii, podobně jako Madrid, kromě nekonečné lítosti nad mrtvými vyvolává ještě jeden silný pocit. A sice pochybu, zda ve válce s terorem civilizovaný svět vyhrává a zda vůbec může v dohledné době vyhrát.
Pokud je dost lidí, kteří mají natolik vymytý mozek, že odhodí veškerou lidskost, nemáme dost sil na to, abychom ochránili všechny školy, všechny mrakodrapy a všechna nádraží. Selhání států v boji s teroristy by pak mohlo vést k tomu, že do chaosu se jako včera Beslan propadne celý civilizovaný svět.
