Školy už bojují s rošťáky smlouvou s rodiči, někde by je raději trestali prací

Nápad ministra školství vypořádat se s nezvladatelnými dětmi smlouvou s rodiči už na některých školách funguje. Rodiče předem stvrzují zodpovědnost za případná rošťáctví potomků. Někteří pedagogové ale namítají: účinnější než nějaké smlouvy by bylo trestat rošťáky prací nebo smět zabavovat mobily.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

První jazyková základní škola v pražské Horáčkově ulici podepisuje s rodiči takzvanou Chartu přes deset let. "Rodiče jsou seznámeni s určitými pravidly tady ve škole. Je to v rámci běžných zásad, nejsou tam žádné speciality," uvedla Irena Matyášová.

Charta obecně zavazuje učitele, žáky i jejich rodiče ke správnému chování a k vzájemnému respektu. Zavedl ji již bývalý ředitel školy. Od té doby se nenašel rodič, který by ji nepodepsal.

"Takovou situaci si tu nepamatuji. Ale v Chartě máme běžné věci, které jsou i v řádu školy. Řád školy se totiž předčítá jen dětem na začátku roku, rodiče se k tomu dostávají jen zprostředkovaně přes internetové stránky nebo přes potomky. Tahle to mají v ruce, mohou se k tomu vyjádřit. My naopak můžeme říct 'četli jste to', a předcházíme tak problémům," dodala Matyášová.

"Drzým dětem by možná odzvonilo"

Smlouva, kterou navrhuje ministr školství Josef Dobeš (VV), by mohla být konkrétnější, než je Charta v pražské škole. Cílila by přímo na chování studentů a konkrétně by mohla jmenovat i tresty za nevhodné chování ve třídě. Nezvladatelné žáky by mohl pedagog vyloučit z hodiny do jiné místnosti, kde by se mu věnoval školní psycholog.

"Na některých školách, kde jsou problémy, kde mají drzé děti, které si dělají co chtějí, by to opravdu mohlo pomoci," míní zástupkyně s tím, že nyní nemohou pedagogové poslat dítě ani za dveře.

Není si však jistá navrhovaným trestem, kdy by žák musel opustit třídu a absolvovat nějaký čas na konzultaci se školním psychologem. "To by znamenalo, že by každá škola musela mít svého vlastního školního psychologa, což není běžné. Ve škole máme poradce, který je zároveň učitelem, jenž učí. Nešlo by tedy žáka vykázat z jakékoliv hodiny, aniž by na něj poradce neměl čas," míní Matyášová.

Rodiče nic podepsat nemusí

Dobešův nápad pochází z Británie. Podle nového ministra by mohla smlouva pomoci učitelům vůči neustále rostoucí agresivitě žáků a měla by vlastně potvrdit zodpovědnost rodiče za dítě. Otázkou je, jak se k tomu postaví rodiče a co by se stalo, kdyby rodiče takovou smlouvu odmítli podepsat.

"Žádné další detaily vyřešeny nemáme. Je to zatím projekt, který není dokončen a neustále se na něm pracuje," uvedl k tomu jen Ondřej Gabriel z tiskového centra ministerstva školství.

"Nedokáži si představit, že by škola s každým jedním rodičem uzavírala smlouvu o převzetí zodpovědnosti za chování dítěte. Otázka je, v jakém rozsahu by ta zodpovědnost byla. Něco jiného totiž je, když rodiče převezmou zodpovědnost za škodu způsobenou nevhodným chováním," míní advokát Milan Svoboda.

Škola navíc nemůže rodiče k podpisu nutit. "Je to dohoda, musí s ní souhlasit obě strany. Není prostředek, jak k tomu jednu stranu donutit. Školní docházka je povinná, zákon by nově ale rodiče nutil byť proti jejich vůli podepsat jakousi smlouvu o převzetí zodpovědnosti, vznikla by tak paradoxní situace," míní Svoboda.

Školní psycholožka: Nová smlouva u všech agresorů NEPOMŮŽE

Podle školní psycholožky a zároveň ředitelky Základní školy praktické v Kralupech nad Vltavou Bohuslavy Glasslové, není ministrův nápad špatný, protože by mohl zlepšit mnohdy tristní pozici učitelů. Každý případ je prý však specifický. Pokud jsou děti agresivní i vůči rodičům, není možné to vyřešit smlouvou o převzetí zodpovědnosti. Pomohla by prý i výchovná opatření.

Které problémy s dětmi se řeší nejčastěji?
Je to velmi rozšířená slovní agresivita, pak také odmítání slušného chování, dnes jsou děti neskutečně sprosté. A chybí také respekt vůči prostředí, morálním kreditům a vůči pedagogům, děti jednají bez hranic a omezení.

Myslíte, že smlouva škol s rodiči je dobrý nápad?
Ano, u rodičů, kteří dobře plní svou roli. U rodičů, na které je jejich dítě agresivní a kteří svou roli nezvládají, je to jen cár papíru.

Co by tedy pomohlo zvýšit autoritu učitelů?
Jejich pozice je opravdu tristní z pohledu všech spolupracujících subjektů ve škole i celospolečensky. Učitel má málo pravomocí. Já bych řešila i výchovná opatření, která jsou nedokonalá a mají spoustu chyb. Od dítěte se musí něco vyžadovat. Účinné by mohly být například nějaké hodiny práce, respektive činnosti, která by odpovídala jeho věku a jako práce by pro dítě vypadala. Podle mého by toto mělo větší efekt, než nějaké papíry a smlouvy.

Pozice učitele je hodně ovlivňována i celospolečenským klimatem. O učiteli by se mělo mluvit jako o člověku s vysokým morálním kreditem, pak by se jeho prestiž možná zvyšovala. Problém je také používání mobilních telefonů v hodinách a kyberšikana. Učitel by měl mít možnost zabavit mobil, aniž by se dostal do nějakých problémů.

V případě, že by dítě odešlo z hodiny konzultovat své chování s psychologem, bude to účinné?
Ano, je to účinné řešení. Ale je velice důležité, co bude s tím psychologem dělat. To dítě si může říct, že naštve nebo poníží učitele, aby se mohlo na dvě hodiny ulít k psychologovi. Proto jsou důležitá alternativní výchovná opatření. Ty zmeškané dvě hodiny by si potom muselo dítě nahradit, případně je strávit nějakou nepříjemnou činností.