Resort ministra Ondřeje Lišky plánuje také další kroky, jak zjistit, kde má sexuální výchova v českých školách mezery. Chce se pomocí dotazníků obrátit na učitele a zeptat se jich, jaké pomůcky k výuce choulostivého předmětu by považovali za užitečné.
Odborníci upozorňují, že české učebnice rodinné a sexuální výchovy za těmi, jež se používají ve světě, zaostávají.
"Výuka ve světě probíhá mnohem interaktivněji, děti si zkoušejí různé modelové situace. Například jak se má dívka zachovat, když ji chlapec chce přimět k sexu, ale ona ještě nechce," říká předseda Evropské společnosti pro antikoncepci David Cibula.
Úroveň sexuální výchovy v jednotlivých školách záleží nejvíce na osobnosti učitele, který se danému předmětu věnuje. Anketa MF DNES na školách ukázala, že rozdíly jsou velké. Zatímco některé učitelky s žáky nacvičují nasazování kondomů, například na noze od židle, jiné se ostýchaly o sexu byť i jen mluvit.
Učitelé často nemají vhodné vzdělání. "Nestačí, aby látku vysvětlil matikář nebo učitel biologie. Ti sice popíšou anatomii, ale podstatu nevysvětlí," podotýká David Cibula.
Podle ministryně Džamily Stehlíkové by se měla vytvořit učebnice rodinné výchovy, která by děti připravila na situace, ve kterých se mohou ocitnout.
"V metodice sexuální výchovy by se měl podporovat odklad zahájení pohlavního života, partnerská věrnost a dodržování zásad bezpečného sexu," vypočítává Stehlíková.
Ze školy má informace o sexu jen desetina dívek
Čerstvý průzkum mezi více než tisícem dívek a žen přitom ukázal, že jen deset procent z nich získalo první informaci o sexu ve škole. Většina z nich se tak opírala o to, co zaslechla od svých vrstevníků.
"A to je ten nejméně spolehlivý zdroj. Právě tady vidím jednu z příčin, proč se pohlavní nemoci podceňují," komentuje výzkum jeho autor sexuolog Petr Weiss.
Sexuolog Luděk Daneš upozorňuje, že kvalitní školní výuka je nezbytná. Rodiny totiž v osvětě selhávají. "Rodiče jsou často poslední, kdo dětem dá informace. O sexu se někdy nebaví ani mezi sebou, natožpak s dítětem. Učitel by v tom měl být trochu otrkanější a vlastně na to i proškolený," připomíná Daneš.
Právě na osobě učitele záleží, zda je sexuální výchova skutečnou osvětou, nebo jen nutným zlem. Dva školáci z různých škol obvykle dostanou odlišné množství informací. Zatímco na jedné škole se učí nasazovat kondom na nohu od židle, jinde je učitelé odbudou strohými údaji z učebnice a při zkoušení je nechají na tabuli kreslit křivku orgasmu muže a ženy.
Různý přístup k řečem o sexu se projevil i ve chvíli, kdy redaktoři MF DNES obvolávali učitele rodinné výchovy, aby se jich zeptali, jakým způsobem se žáky o pohlavním životě mluví. Zatímco jedna kantorka vzpomínala, jak žákům odpovídala na otázku, kolik otvorů má nafukovací panna, její kolegyně z jiné školy se o sexuální výchově odmítla bavit po telefonu.
Liší se i učebnice
Ministerstvo školství plánuje sexuální výchovu v Česku sjednotit. Učebnice, které se dnes používají, mají totiž různou úroveň.
Z učebnice občanské výchovy od nakladatelství Fraus se už šesťáci dozvědí, že by "bylo chybou dělat z oblasti sexuálního života tabu". Mohou si vyluštit křížovku, ve které jim vyjde slovo "antikoncepce", nebo si prohlédnout obrázek rodiny slunící se u moře bez plavek. Osmáci už mají odpovídat na otázku, co by dělali, kdyby zjistili, že jsou homosexuálové. Dozvědí se, že masturbace je neškodná, a s pomocí tří názorných obrázků se naučí nasazovat kondom.
"Kolem horké kaše" naopak chodí starší učebnice od nakladatelství SPN. V kapitole o pubertě sedmákům naznačuje, že "děvčata začínají vypadat skoro jako ženy, chlapci připomínají více a více muže". Učebnice občanské výchovy od Nakladatelství Olomouc pak sedmáky rovnou úkoluje, aby si slova "sex", "sexualita" či "antikoncepce" vyhledali ve slovníku cizích slov. Výklad se dál věnuje "vzájemnému vnitřnímu obohacování".
Podle šéfa Evropské společnosti pro antikoncepci Davida Cibuly chybějí českým školákům i informace odpovídající na ryze praktické otázky. "Chceme proto sestavit virtuální internetovou knihovnu, ze které si budou moci učitelé stáhnout brožury nebo odborné práce, které se jim budou při vyučování sexuální výchovy hodit,“ říká Cibula.
Sexuální osvěta by navíc neměla zůstat jen ve školních třídách. "V zahraničí fungují také takzvané kliniky pro plánování rodiny, na které se mohou mladí lidé obrátit, pokud mají problém, který nechtějí řešit ani s rodinou nebo školou," popisuje David Cibula.
