Jeden z nich se odehrál na Základní škole Jaroslava Seiferta v Praze 3, kde sedm dívek a jeden chlapec ve věku devět a deset let dlouhodobě týrali spolužačku Veroniku. Zavírali ji na záchodě. Fackovali. Škrtili a hrozili jí zabitím, pokud o šikaně někomu řekne. O násilí se dozvěděli učitelé a obrátili se na policii. Kriminalisté šikanu potvrdili, případ však odložili.
Trestní stíhání tak malých dětí zákon nepřipouští. Ředitelka školy Břetislava Mardešičová navrhla pro viníky tresty - nanejvýš dvojky z chování a pohovory s rodiči. Šikanovaná dívka už přešla na jinou základní školu.
"Těžko trestat přísněji, když nevím, jestli do toho byly děti namočeny stejnou měrou. Mně připadá, že ne. A policie tohle vůbec neodhalila," vysvětluje ředitelka Mardešičová.
"Zpětně se to těžko dokazuje," namítá policejní šéf v Praze 3 Jiří Neuwirth. "Ale učitelé by se nad sebou měli zamyslet. Oni jsou s dětmi každý den, a měli by poznat žáka, který týrá druhého. Ale oni spíš od dětí chtějí, aby nežalovaly," zlobí se. S policisty souhlasí dětští psychologové. Učitelé jsou podle nich ze škol špatně připraveni na to, jak se k podobným případům postavit.
"U nás ani není žádná instituce, která by učitele systematicky připravovala na rozkrývání a řešení těchto problémů," podotýká psychoterapeut Michal Kolář, který se šikanou zabývá přes dvacet let.
Nezkušení učitelé podle něho řeší případy tak, že týraného žáka postaví před agresora, aby si vše z očí do očí vyříkali. "Zdeptané dítě raději svou výpověď stáhne, než aby čelilo dalšímu ponižování," tvrdí Kolář.
"Oběť šikany si své trauma často musí prožít hned několikrát," souhlasí ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 2 Václava Masáková. "Přičemž tím, že o šikaně řekne, trápení zdaleka nekončí.
Bohužel, tyto případy se často řeší málo citlivě." O tom svědčí podklady Občanského sdružení proti šikaně. Všechny případy, které evidují, jsou podle stejného vzorce: týranému dítě po martyriu po úřadech nakonec věří jenom rodiče.
"Můj syn dodnes trpí úzkostně depresivním syndromem. Zažil šikanu, ale policie, škola, školský úřad, státní zastupitelství ani ministerstvo školství nic nezjistily," říká Monika Mrázová z Občanského sdružení proti šikaně. "Ministerský úředník nás dokonce veřejně zostouzel: prý jediný, kdo v případu pochybil, byla rodina.
Opíral se přitom o argumenty těch, na které jsme si stěžovali. Ředitel školy pak prakticky vyzval synovy spolužáky, ať si 'plivnou'." I odborníci na tuto problematiku upozorňují, že ředitelé škol při řešení případů šikany příliš často pochybí. Aby nepoškodili pověst školy, snaží se mnohdy věc ututlat. A když se to nepodaří, případ bagatelizují šlo přece o obyčejnou dětskou rvačku.
Takové vysvětlení nabídl ředitel Základní školy v Burešově ulici v Praze 8 Jaroslav Šupka. Na jednoho ze žáků jeho školy, desetiletého Miroslava, který chodí do čtvrté třídy, před čtrnácti dny zaútočily tři děti. (Jeden žák ze šesté a dva žáci z osmé třídy.) "Starší chlapci Mirka napadli a zbili tak, že týden ležel na jednotce intenzivní péče v nemocnici," řekla Mirkova matka.
Útočníci způsobili své oběti otřes mozku a poranili desetiletému chlapci slezinu.
"Vyšetřuje to policie, a tak řeknu jenom jedno: ten šesťák není žádný gauner. Víc se ode mne nedozvíte," řekl k tomu ředitel. Naznačil přitom, že šlo o obyčejnou klukovskou rvačku. Policisté podle mluvčí Evy Brožové opět případ kvůli věku pachatelů odloží.
