Dětí se rodí stále méně a školy, ohrožené nedostatkem peněz i možným zánikem, chtějí přitáhnout pozornost. "Kolikrát to vypadá až jako mobilizace rodičů," míní ředitel pražské Základní školy v Londýnské ulici Jaroslav Kotal. Stále více škol otevírá třídy s rozšířenou výukou (prakticky) čehokoli.
Metody škol jsou čím dál ostřejší
Reklamní letáčky. Dealeři. Nekalá soutěž. Výrazy, které si člověk zvykl spojovat se snahou obchodníků prodat co nejvíce zboží, je teď možné spojit i s jiným slovem: základní škola.
Dětí se rodí stále méně a školy, které po populačně silných ročnících sedmdesátých let nyní zoufale bojují o každého prvňáčka, vymýšlejí všechno možné, jen aby o školáka připravily nejbližšího konkurenta. Tedy: jinou základní školu.
"Není na tom nic nezákonného, spíš je to občas neetické," míní šéf školského referátu kraje Vysočina Zdeněk Ludvík. "My jsme si spočítali, že nám letos do škol nastoupí zhruba o sedmnáct set dětí méně, než jich nyní školu v deváté třídě opustí. To už se na počtu škol v kraji musí nějak projevit." Škole, která dnes "sežene" nejméně prvňáčků, hrozí kromě finanční tísně i postupný zánik. Což znamená: postupné propouštění učitelů.
A tak se o děti bojuje. Jak? Málokdy tak, že by škola zlepšovala svou nabídku, že by se snažila o moderní přístup ke vzdělání, že by víc dbala na další vzdělávání učitelů. Častěji je láká pomocí atraktivního zápisu, dopisů rodičům, velebících právě dotyčnou školu, a občas také - při dni otevřených dveří - pustí mezi rodiče zaručenou zprávu o tom, jak se ve vedlejší škole rozmohly drogy či šikana.
"V Praze je řevnivost mezi základními školami obrovská, tlak rok od roku narůstá. Zvlášť poté, co magistrát oznámil, že hodlá do budoucna pár škol utlumit," říká ředitel Svobodné základní školy v Londýnské v Praze 2 Jaroslav Kotal.
Právě Londýnská má pověst školy, která se snaží s dětmi pracovat jinak, moderněji, je dětem otevřená v jakoukoliv denní hodinu. O zájemce nouzi nemá - naopak, sjíždějí se do ní děti z celé Prahy.
"Bohužel to také znamená, že na každém kroku cítím, jak mi mnoho mých kolegů nepřeje. Jak? Tak třeba za mnou přijdou rodiče budoucího prvňáčka, vyptávají se na všechno možné, a pak se zeptají: A jak to tedy máte s tím kouřením? Tamhle nám říkali, že tu děti kouří a berou drogy, a že je nic nenaučíte, protože si s nimi akorát hrajete," říká Kotal.
Řevnivost ovšem není o nic menší ani mimo velkoměsta. Příkladem může být Žďár nad Sázavou. Místní zastupitelé se před časem zabývali tím, co si počít s úbytkem školáků. Návrh postupně utlumit jednu ze škol nakonec těsně neprošel, nicméně jedna z těch označených jako možní adepti zániku se chvíli před lednovými zápisy pustila do boje o prvňáky způsobem, který si nezadá s předvolební kampaní.
Tak předně: někteří rodiče budoucích prvňáků (bez ohledu na to, zda jsou ze spádové oblasti, a tudíž ke škole patří) dostali písemné pozvánky k zápisu. K adresám se škola dostala snadno: město totiž poskytuje školám výpisy z matrik, aby pedagogové věděli, které děti a odkud mají na zápis věk.
Za dětmi se pak vypravily jejich potenciální učitelky rovnou do mateřských škol.
"Dcerka přišla ze školky celá smutná a říkala, že nechce jít na jinou školu, než o které jsme se s ní předtím bavili. Do školky totiž přišly učitelky z jiné školy, převlečené za nějaká zvířátka, rozdávaly dětem dárky a přesvědčovaly je, že když půjdou na jejich školu, budou se tam mít mnohem lépe," svěřil se jeden z rodičů. Nepřál si - podobně jako další žďárští rodiče uvést své jméno, aby dítě nemělo problémy.
Učitelé pak lobbovali i mezi dětmi, které již do školy chodí. "V hodinách to rozebírali a strašili děti, že jim zavřou školu. Doma pak dcera vzkazovala, že máme přijít na jednání zastupitelstva, na kterém se bude o osudu školy rozhodovat. Aby tam prý bylo více zastánců naší školy," uvedl další z rodičů.
"Když dcerka potom slyšela v rádiu, že se zatím žádná škola rušit nebude, mohla se zbláznit radostí." K zápisu na dotyčnou školu nakonec dorazilo přece jen méně dětí, než kdy jindy. "Ukázalo se, že veřejnost diskuse o možném útlumu škol vnímá a na zápise se to projevilo," podotkl vedoucí sociálního odboru žďárské radnice Petr Krábek.
Ředitel školy Karel Herold se o své taktice příliš bavit nechtěl: "Především potřebujeme klid na práci učitelé, rodiče i děti. A ten nám sdělovací prostředky zrovna nedávají. Už teď, když se o naší škole mluvilo v souvislosti s možným útlumem, nám ubylo dětí u zápisu. Dopřejte nám klid," řekl pouze.
Jeho kolegové ze žďárských škol ovšem podobnému úsilí zrovna nefandí. "Je otázka, zda se mají i základní školy chovat tržně a bojovat často poněkud nevybíravě o žáky do prvních tříd," přemítá ředitel žďárské 5. základní školy Miloslav Straka.
"Pokud ano, mělo by to mít určité mantinely. Ať se školy prezentují svými úspěchy, ať pořádají schůzky pro rodiče, dny otevřených dveří. Ale přemlouvat děti ve školkách, slibovat jim dárky a různé výhody, tak daleko zacházet v boji o prvňáčky mi připadá až nemravné," soudí Straka.
