Ještě než si přinesl devatenáctiletý Vojtěch Mach Žižka do školy brokovnici na svého spolužáka, byl svým učitelům podezřelý. - více zde
Na malé Střední umělecké škole v Českém Krumlově si totiž všimli, jak se za poslední půlrok mění.
"Byl zvláštní. Nekomunikoval s nikým, nechodil moc do školy a někdy proseděl i pár hodin v šatně," vzpomíná na svého studenta ředitelka školy Romana Roušalová.
Změnu chování proto probírala i s hochovými rodiči. Ti si však nic nepřipouštěli.
Páťák pořezal spolužáka
"Bral drogy, ale jeho matka o tom nechtěla ani slyšet," dodala ředitelka. A i když šlo o problémového chlapce, že by se ozbrojil brokovnicí, nikdo nečekal.
Ale na větších školách je odhalení násilníka obtížnější: anonymnější prostředí znesnadňuje učitelům individuální přístup k žákům. Násilný čin tak přichází často nečekaně.
"Páťák si přinesl do školy lovecký nůž a pořezal spolužáka. Do té doby s tím klukem problémy nebyly," vzpomíná učitelka z Blanenska na nedávný případ. "Učím pětatřicet let, ale nejtěžší případy jsem zažila až v posledních letech," dodává učitelka v důchodovém věku.
Agresorů přibývá
Obecně platný vzoreček jak odhalit potenciálního násilníka včas podle odborníků neexistuje. Každé dítě je jiné.
"Je to dáno tím, jaké mají problémy, důvody agresivního chování jsou různé. Společný znak nemají žádný," tvrdí Sylva Hönigová z pedagogicko-psychologické poradny v Písku.
Její slova potvrzuje Petr Kratochvíl z Diagnostického ústavu v Bohumíně. "Agresorů jednoznačně přibývá, ale zobecnit jejich povahu nejde."
Děti jsou sebevědomější
I proto se mnozí učitelé obávají, že by se podobná tragédie jako v Blacksburgu mohla stát i v Česku. "Před dvaceti lety to pro nás bylo nepředstavitelné, před deseti lety jsme se tomu začali přibližovat a nyní jsme podobné tragédii ještě blíž," míní ředitel střední školy v Litoměřicích Roman Hudec.
Je prý jen otázka času, kdy budou muset žáci procházet bezpečnostními rámy a u dveří bude stát ochranka.
Dnešní děti jsou podle pedagogů sebevědomější a drzejší, než byly jejich rodiče. Dožadují se svých práv, ale povinnosti často neuznávají.
"Svobodu chápou po svém. Když jim nastolíte nějaká pravidla, jste okamžitě ten špatný," poznamenal Hudec.
Podle Hönigové však školy projevy nápadné agresivity u žáků nepřehlížejí, všímají si jich ve slohových pracích i při mluvě dětí a snaží se situaci řešit.
Podle oslovených učitelů řeší agresivitu spíš základní školy než střední.
"Oplatit dítěti facku nesmím"
„Já ještě píšu na tabuli a otáčím se k dětem zády, ale mám mnohé kolegyňky, hlavně v devítkách, které se bojí, že dostanou něčím po hlavě. Raději jim text rozmnoží na papír," líčí učitelka z Blanenska.
Kromě případu chlapce s kudlou řešila i popáleniny, které dětem způsobil spolužák mincemi, jež rozžhavil nad plamenem. Podle ní je velký rozdíl mezi městem a vesnicí.
Až do důchodu učila na velké základní škole v okresním městě, teď má částečný úvazek v malé obci. "Tady neřešíme skoro žádnou šikanu. Asi je to tím, že se lidi víc znají."
Oslovené učitelky si stěžují, že nemají šanci s agresí bojovat. "My můžeme dát maximálně zhoršenou známku z chování," říká učitelka z krnovské základní školy.
"Žák mi může vrazit facku, ale já nic nemůžu. Kdybych mu ji vrátila, tak si to krutě odskáču. On ví, že na něj nikdo nemůže, když nemá patnáct let. V poslední době učitelé musí hlavně řešit, jak s dětmi vůbec komunikovat, než je učit."
