Školák si dojel na motorce pro titul

J í l o v i c e - Jakmile cestuje na delší závodní štaci, bere si s sebou i učebnice. Řidičský průkaz na nejmenší motorku má teprve od jara. Za rychlost, kterou jezdí na okruzích, by mu jej na normální silnici okamžitě vzali. Česká země ještě neviděla mladšího mistra republiky v závodech silničních motocyklů. Jakubu Smržovi, novému šampionovi třídy do 125 ccm, bylo letos teprve patnáct let. Jeho vrstevníci se sice objevují i na mistrovství světa, ale na domácím asfaltu závodí Smrž především s plnoletými soupeři. "Třídní paní profesorka i pan ředitel jsou na mě hodní. Někde v podvědomí mají, že závodím a že prostě někdy potřebuju ze školy uvolnit," říká se znatelnou úctou student pátého ročníku českobudějovického gymnázia. Mistrovský titul zajistil v nedělním předposledním závodě sezony v Mostě.

Včera ještě dostal volno, zajel se podívat na dědečka, ale dnes už zase sedne do lavice. "Zvládnout se dá všechno, prospěch je slušný," odbývá Smrž námitku o nesnadném skloubení školy a sportu. "Gymnázium chci určitě dodělat a pak bych rád na vysokou školu. Nemám ještě konkrétní představu, ale mělo by to být něco kolem techniky. Práva - to mi nic neříká." Jakub a jeho o dva roky mladší bratr Matěj přišli na chuť motocyklům, jak jinak, díky otcovu fandovství. "Já se plácal s motorkami jenom na špatné závodní úrovni, ale díky tomu jsem věděl, jak to moji kluci dělat nemají," vypráví Martin Smrž, zaměstnaný v autoservisu. Synův úspěch sice zapil na okruhu dvěma pivy, ale v euforii se netopil. "Člověk se na to připravuje celý rok a nakonec se mu ta radost otupí," vysvětluje otec. "Tenhle sport je tak drahý, že výsledek vloženým penězům vůbec neodpovídá. Co mi zbude z patnáctitisícové výplaty? To je jednoduché počítání. Vůbec nic." Kdy sedl prvně na motocykl, to si Jakub Smrž nevybavuje. "Asi když mě táta vozil do školy na péráku," přemítá. "Sám jsem motorku prvně řídil v sedmi osmi. S pionýrem jsme jezdili po louce. Táta seděl za mnou, ale jakmile seskočil a já ho neměl za zády, upadl jsem." Talentu se před dvěma lety chytil Jaroslav Hanusch, do jehož týmu Wernberger Budvar nyní patří už oba mladí Smržové. "Náklady na sezonu přesahují dva miliony korun," konstatuje otec Smrž. "Jenom zimní motokrosová příprava vyjde na šedesát tisíc. Ze svého platím jídlo, bydlení a cesty. Zbytek hradí sponzoři. Nejsme profesionálové, ale snažíme se profesionálně dělat." Letos se Jakub Smrž uvedl i v mezinárodním mistrovství Německa. Tři závody sice vynechal a v Zweibrückenu upadl, v dalších však bodoval, to mu vyneslo celkové patnácté místo. "Krizi měl jenom při prvním závodě, kdy jezdil pomalu. Bál se pádu, ne kvůli bolesti, ale proto, aby neponičil drahou motorku," vzpomněl otec Smrž. "Já loni padal pořád. Dokonce jsem motorku zlomil. Zničil jsem toho víc než ostatní jezdci dohromady za sezonu," rekapituluje Smrž junior, jemuž při startu na "divokou kartu" v srpnovém závodě mistrovství světa v Brně brzy upadl brzdový kotouč. "Samozřejmě bychom chtěli do mistrovství Evropy, ale to je už pořádný krajíc, finanční i časový," uvědomuje si otec Smrž a syn dodává: "Třeba do Španělska přijede osmdesát závodníků, ale do závodu se kvalifikuje jen třicet šest. Dostat se mezi ně, už to je úspěch." Na mistrovství světa, v němž startují Smržovi vrstevníci, otec zatím nemyslí. "To bychom museli mít setsakra výsledky a štěstí, aby se to povedlo. Ale co, kluk je ještě mladý. Když nevyjdou stopětadvacítky, tak třeba superbiky nebo supersporty," přemýšlí Martin Smrž, který měl letos dva volné víkendy. "Zatím všechno stíhám, ale jedině se šedesátkou cigaret denně."