A hlavně to, jak tehdejší propaganda přepisovala dějiny. "Na dílech Studna a Štvanice se dá žákům ukázat, co vypovídají o normalizaci a o roku 1968," říká Jaroslav Pinkas z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Právě tady vznikne v lednu zvláštní skupina, která se soustředí jen na výuku dějepisu na školách. Už teď se rozbíhají první školení učitelů základních a středních škol, při kterých historici učitelům radí, jak před žáky mluvit o moderních dějinách.
"Řadě vyučujících se do těchto témat nechce. Buď proto, že nemají informace, nebo k tomu mají osobní důvody," vysvětluje Pinkas. Novinku podporuje i Asociace učitelů dějepisu. "Podobné materiály nám dosud chyběly," říká její šéfka Helena Mandelová.
Nedávná anketa MF DNES ukázala, že čeští školáci nemají o době totality velké povědomí. Řadě z nich nic neříká ani 17. listopad 1989. "To bylo nějaké osvobození republiky nebo tak něco. Vím, že ve škole nám to říkali, ale už si to nepamatuji, zapomněl jsem to," lovil v paměti patnáctiletý Jirka z Prahy. - čtěte Školáci o 17. listopadu mnoho nevědí, hodin dějepisu ubývá
Z velkého výzkumu mezi 1 500 osmnáctiletými studenty, který MF DNES provedla loni, zase vyplynulo, že generace "devětaosmdesátníků" si minulý režim spojuje zejména s frontami na banány a absencí mobilních telefonů.
Historici z Ústavu pro studium totalitních režimů už připravili první 
multimediální DVD o roce 1968, které půjde příští rok do škol. Kromě Majora Zemana s vysvětlivkami jsou na něm třeba i záběry z 1. máje s původním i novodobým komentářem.
Jak se učí o nedávné době?
Ústav pro studium totality je oficiální státní instituce placená z rozpočtu. Učitelé proto očekávají, že jeho aktivity budou mít větší dopad než občasné přednášky neziskových organizacích na školách.
Učitelé dějepisu se například mohou zapsat do bezplatných kurzů výuky moderních dějin, které ústav nabízí. "Zájem o ně mezi učiteli je i není. Času a energie není nazbyt," říká předsedkyně Asociace učitelů dějepisu Helena Mandelová.
Ústav pro studium totality se svými plány snaží mimo jiné setřást kritiku za neseriózní přístup k historii. Naposledy musel své kroky obhajovat po zveřejnění údajného udavačství spisovatele Milana Kundery.
