Ale protože už prezidenta zase máme, je načase připomenout: Pane Kasíku, měl byste ze své funkce odstoupit. Experiment s Radiožurnálem a Barborou Tachecí nebyl jejím, ale hlavně vaším manažerským selháním.
Být Český rozhlas akciovou společností, takhle nějak by to teď určitě řekli její akcionáři. A vůbec by přitom nemuseli hodnotit obsah vysílání, který se v uplynulých týdnech z Radiožurnálu linul. Stačí si vybavit Kasíkovy činy z posledních tří měsíců. A představit si, že nešéfuje veřejnoprávnímu rozhlasu, ale třeba zavedené automobilce. Řekněme Škodovce.
Generální ředitel na podzim z průzkumů zjistí, že se jeho škodovky prodávají hůř. A rozhodne se pro změnu. Bez výběrového řízení a přes odpor většiny dělníků dosadí do čela své továrny šéfa z konkurenčního Trabantu, který se prodává dobře, protože je laciný a líbivý.
Dosazený manažer rozhodne, že se výroba škodovek v továrně zruší a do dvou měsíců začne z výrobních linek sjíždět nový vůz Škodotrabant. Generální ředitel mu to odkýve. Dělníci se bouří, ti nejhlasitější dostanou výpověď. Nový manažer nakoupí nové dělníky (převážně ze svého Trabantu) a s nimi výrobu 1. ledna skutečně rozjede.
Zákazníci zvyklí na staré dobré škodovky začnou sepisovat petice. Generálnímu řediteli nezbývá než svolat tiskovou konferenci, aby vášně utlumil. Místo toho, aby se za svůj projekt bil, však tiskovku záhy opouští. Hned poté, co řekne, že za svým novým manažerem stojí.
Když protesty neutichnou, po pěti týdnech nové výroby svého "koně" odvolá. Po třech měsících tak má místo fungující továrny vyrábějící spolehlivý vůz rozhašený podnik, který opustili zkušení dělníci. A z linky mu místo zavedeného modelu sjíždí nedodělaný prototyp nového pochybného auta, jemuž už nevěří ani ti, kteří ho montují.
Myslíte si, že by si takového generálního ředitele majitelé továrny nechali? Český rozhlas přitom není soukromou firmou, ale veřejnoprávním médiem placeným z peněz nás všech. O to spíše by měl být jeho šéf schopen přijímat za to, co dělá, odpovědnost.
Václav Kasík si ve funkci generálního ředitele odsluhuje už druhé šestileté období. Na chodbách a v kancelářích rozhlasu mu už dávno přezdívají "fikus". To je ta rostlina, co obvykle přežije všechny otřesy, protože bývá pěkně schovaná v koutě. Přezdívce vděčí za svou pověst muže, který se ze strachu, aby si někoho nepohněval, vyhýbá všem zásadním rozhodnutím.
Instalací Tachecí do čela Radiožurnálu Kasík tento svůj přístup poprvé porušil. A o tom, že to bylo rozhodnutí špatné, nás přece jejím odvoláním přesvědčil sám.
